TIBET
"Go to Tibet and see many places. Then tell the world." The Dalai Lama
Tibet je území a bývalý státní útvar ve střední Asii. Díky vysoké nadmořské výšce, která dosahuje v průměru 4 900 metrů nad mořem, se Tibetu často říká „střecha světa“.
Před vojenskou okupací Čínskou lidovou republikou, která následně obnovila čínskou nadvládu nad Tibetem a přímo jej podřídila nové pekingské komunistické vládě, byl Tibet několik desetiletí, mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, fakticky nezávislým státem.
Historický Tibet se skládal ze čtyř provincií - Amdo, Kham, Ngari a Ü-Cang (která sama se skládá z provincií Ü a Cang, je však někdy uváděna dohromady, jako jedna provincie Ü-Cang) a měl rozlohu okolo 2,5 milionů km². K Tibetu se někdy počítá též Bhútán a území v severní Indii - Ladakh, Sikkim a severní část Arunačálpradéše.
Náboženství
Původním náboženstvím Tibetu od dob prehistorických byl bön, který začal od 7. století ustupovat buddhismu. Přesto se zachoval až do dnešní doby hlavně mezi tibetským obyvatelstvem Čhamdoské oblasti. Několik bönistických klášterů, obývaných černě oděnými mnichy, je ještě dnes roztroušeno též v okolí khamského města Derge (které se dnes nachází v provincii S-čchuan). Základem bönismu je tibetský šamanismus, ovlivněný čínským taoismem. Dělí svět na tři úrovně: zemi, nebe a podzemní svět.
K aktivnímu šíření buddhismu dochází v Tibetu v 8. století, s příchodem indického mistra Padmasambhavy, zakladatele směru
-
Ňingmapa, školy červeným miter, čepic. Tuto formu buddhismu přijímá král Thisong Decän jako státní náboženství.
Dalšími hlavními směry, školami tibetského buddhismu jsou:
-
Kagjüpa, založená Marpou Překladatelem (Marpa Lócawa) v 11. století. O jednu z jejích mnohých odnoží, školu Karma-kagjü, se opíraly královské dynastie Rinpung a Cangpa, vládnoucí v 15.-17. století. První hlavou (karmapou) Karma-kagjü byl Düsum Khjenpa. Základem učení školy Kagjüpa i jejích podškol je dharma velikého symbolu (pečeti) a dharma šesti nauk-ta je považována za tajnou, protože nebyla běžně přístupná ani mnichům v klášterech.
-
Sakjapa, vzniklá také v 11. století, zaujímá ve 14. a 15. století významné politické postavení.
-
Gelugpa, škola žlutých čepic, založená Congkhapou ve 14. století. Jejím nejvýznamnějším představitelem je dalajláma, který má v Tibetu dominantní duchovní vliv nejpozději od 17. století, nedlouho nato i světský. Gelugpa vychází z duchovních tradic školy Kadampa, kterou založil Atíša; jeho reformátorské úsilí mělo ostatně vliv i na vznik Kagjüpy a Sakjapy.
Tibetský buddhismus, nesprávně označovaný jako lámaismus, je formou mahajánového buddhismu. Patronem Tibetu je bódhisattva Avalókitéšvara (tibetsky Čänräzig), emanace Dalajlámy a Karmapy. Snad nejznámější mantrou nejen buddhistů je Óm mani padme húm! (tibetsky Óm mani päme húm), sanskrtská mantra, přiřazená právě Avalókitéšvarovi. Nejznámějším tibetským žákem Marpy je Milarepa, ze školy Kagjüpa.
Před okupací komunistickou Čínou vládla v zemi náboženská svoboda vyznání a kultů-buddhistických směrů i vyznavačů hinduismu a islámu.
Čínská anexe Tibetu
Po zániku Čchingského impéria nebylo v Číně silné ústřední vlády schopné udržovat někdejší čínskou suverenitu nad Tibetem, a ten tak byl fakticky samostatným státem. Situace se změnila poté, co vyšli vítězně z čínské občanské války komunisté. Dne 21. října 1950 jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády dostaly rozkaz vpochodovat do Tibetu. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Vojska tibetské vlády nebyla schopna invazi zabránit. Tibet se pak oficiálně dostal pod svrchovanost čínské vlády 23. května 1951 podepsáním tzv. Sedmnáctibodové dohody.
Číňanům se tak podařilo ovládnout strategicky významné území, které se již v minulosti několikrát nacházelo pod čínskou suverenitou a jež nyní bylo nárazníkovým pásmem mezi Čínou a Indií. Vládce Tibetu, patnáctiletý čtrnáctý dalajláma, zůstal i po čínské anexi loutkovou hlavou Tibetu. Pozemkové reformy a další společenské změny necitlivě zaváděné čínskou vládou vedly ve druhé polovině 50. let k nepokojům, které 10. března 1959 přerostly v ozbrojené povstání proti čínské nadvládě, skrytě podporované Spojenými státy. Povstání bylo během několika dnů krvavě potlačeno. Dalajláma 17. března uprchl do Indie, kde požádal o politický azyl, a od té doby žije v emigraci. Právě v Indii byla 9. dubna 1959 vytvořena Tibetská exilová vláda.
Literatura: