hyblisovo

TCHAJ-WAN

Hlavní město: Tchaj-pej (台北, Táiběi)

Rozloha: 35 980 km² (138. na světě)

Nejvyšší bod: Jü-šan (玉山, Yùshān) (3952 m n. m.)

Časové pásmo: +8

Počet obyvatel: 22 894 384 (48. na světě, odhad 2005)

Hustota zalidnění: 636 ob. / km²

Jazyk: čínština (úřední), tchajwanština, hakka (rozšířené), atayalština, tsou, rukai, paiwanština, puyuma, ami, bunun, thao, saisiyat, kavalan (domorodé)

Náboženství: taoismus, buddhismus

Státní zřízení: republika

Vznik: 1. ledna 1912 (svržení dynastie Čching)

Prezident: Čchen Šuej-pien (陳水扁, Chén Shuǐbiǎn)

Měna: tchajwanský jüan (též tchaj-pi, tchajwanský dolar) (TWD)

Tchaj-wan (čínsky 台灣, tongyong pinyin Táiwan, hanyu pinyin Táiwān, tchajwansky Tâi-oân) je běžné označení státního útvaru, jehož oficiální jméno je Čínská republika (čínsky 中華民國, tongyong pinyin Jhonghuá Mínguó, hanyu pinyin Zhōnghuá Mínguó, český přepis Čung-chua min-kuo, tchajwansky Tiong-hoâ Bîn-kok). Za nezávislý stát ji uznává jen několik zemí, na její území si činí nárok Čínská lidová republika. Republika zahrnuje vedle ostrova Tchaj-wanu i Peskadorské ostrovy (Pcheng-chu) v Tchajwanském průlivu, ostrovy Lü-tao, Lan-jü, Ťin-men (v taiwanském přepise též Kinmen), Ma-cu (někdy též Matsu) a další.

Od pádu dynastie Čching v roce 1911 do roku 1949 pojem Čínská republika označoval celé území pevninské Číny a od roku 1945 i Tchaj-wanu, předtím okupovaného Japonskem.

Historie

Ve středověku byl ostrov osídlen Číňany z pevniny, část původního obyvatelstva ale přežila. Po čínsko-japonské válce v roce 1895 ostrov připadl Japonsku. Obyvatelé Tchaj-wanu se s tím nechtěli smířit a vyhlásili nezávislou Republiku Tchaj-wan. Ta dokázala Japonsku vzdorovat asi pět měsíců.

Okupace Japonskem měla i své pozitivní důsledky - Japonci započali industrializaci země, stavěli železnice, školy, kanalizaci a další. V roce 1935 začal proces plného včlenění ostrova do Japonského císařství jako plnoprávné provincie.

Na Postupimské konferenci bylo s přihlédnutím k závěrům z konference v Káhiře (1943) rozhodnuto, že Tchaj-wan bude znovu přičleněn k Číně.

Už od 20. let však probíhala v Číně občanská válka. Komunisté pod vedením Mao Ce-tunga se oddělili od Národní strany Kuomintang a začali bojovat proti oficiální vládě. Po vítězství komunistů v občanské válce roku 1949 se na ostrov Tchaj-wan uchýlily zbytky Čankajškovy armády. Na pevnině byla vyhlášena Čínská lidová republika a pojem Čínská republika se zúžil na ostrovy udržené nacionalistickou armádou. Ostrov odolal mohutnému bombardování a udržel si nezávislost na komunistech až dodnes. Až do začátku devadesátých let na Tchaj-wanu autoritativně vládla jedna strana, nacionalistický Kuomintang, protože kvůli trvajícímu vyhlášení výjimečného stavu nemohly být uspořádány volby. Poté následovala postupná demokratizace.

Politika

Podobně jako pevninská Čína považuje Tchaj-wan pouze za svou odpadlickou provincii, tak i tchajwanská vláda po desetiletí proklamovala, že ona je tou pravou čínskou reprezentací, která dočasně ztratila kontrolu nad částí (podstatnou) svého území. Vedle „federální“ vlády v Tchaj-pej existují ještě vlády dvou provincií, které však mají víceméně pouze symbolický význam. Ve „federálním“ parlamentu na ostrově zasedalo množství přestárlých poslanců za pevninské provincie, které neměl kdo vystřídat, protože vláda pochopitelně nemohla na komunistickém území uspořádat volby. Na přelomu tisíciletí ovšem někteří politici na Tchaj-wanu od doktríny „my jsme Čína“ zvolna upouští a volají po vyhlášení nezávislosti samotného Tchaj-wanu. Tím paradoxně vyvolávají ostřejší reakce nejen u komunistické vlády na pevnině, ale i u většiny nacionalistického obyvatelstva, než při nárokování jednotné Číny.

Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové války zakládajícím členem OSN a byla také stálým členem Rady bezpečnosti. Tím zůstala i po prohře v občanské válce, což se nelíbilo SSSR, proto se dlouho neúčastnil hlasování v Radě bezpečnosti OSN (čímž mj. například umožnil vojenský zásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil začátkem sedmdesátých let, kdy došlo k oteplování vztahů mezi ČLR a USA. Tchaj-wan byl v OSN a Radě bezpečnosti nahrazen právě ČLR v roce 1971. Jelikož obě země trvaly na existenci jediné Číny, byť z různých úhlů pohledu, a většina zemí světa během 70. let změnila své rozhodnutí a začala uznávat Čínskou lidovou republiku, je Čínská republika v současné době oficiálně uznávána 24 státy. Z evropských států ji v současnosti uznává pouze Vatikán; v letech 1999-2001 ji uznávala i Makedonie.

Členské křeslo Číny v OSN

Čína, zastoupená vládou Čínské republiky, byla jedním z pěti zakládajících členů OSN. Do řad OSN vstoupila jako její původní člen dne 24. října 1945. Výsledkem občanské války, která v Číně probíhala, vláda Čínské republiky ovládaná Kuomintangem uprchla v roce 1949 z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Komunistická vláda vyhlásila 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku a následně ovládla většinu území Číny. Představitelé vlády Čínské republiky nadále zastupovali Čínu v OSN, a to i přesto, že území Tchaj-wanu (a dalších ostrovů, které nespadají do provincie Tchaj-wan) bylo mnohem menší než území, nad kterým vykonávala jurisdikci pevninská Čína. Dne 25. října 1971 byla schválena rezoluce Valného shromáždění OSN č. 2758, která odebrala Čínské republice statut legitimního zástupce Číny a jako jedinou legitimní vládu Číny uznala vládu ČLR. Tím došlo k tomu, že Čínská republika byla z řad OSN vyloučena a křeslo Číny v OSN (včetně jejího postu stálého člena Rady bezpečnosti) převzala vláda ČLR.

Od devadesátých let 20. století dochází k tomu, že opětovné žádosti Čínské republiky (Tchaj-wanu) o zastoupení v OSN jsou zamítány, primárně vzhledem k protestům ČLR, která má v rámci Rady bezpečnosti právo veta. Čínská republika podává, střídavě pod jmény „Čínská republika na Tchaj-wanu“, „Čínská republika (Tchaj-wan)“ nebo jenom „Tchaj-wan“ (název navrhla současná vláda Demokratické pokrokové strany), písemné žádosti o členství v OSN. Žádosti předkládá pouze v roli zástupce obyvatel Tchaj-wanu a nikoli pevninské Číny. OSN nicméně žádost Tchaj-wanu o členství pod tlakem ČLR pokaždé zamítla s odvoláním na rezoluci č. 2758, podle které bylo křeslo Číny v roce 1971 odebráno Čínské republice ve prospěch ČLR. Rezoluce však neobjasňuje otázku zastoupení Tchaj-wanu. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun jen nedávno sklidil kritiku za to, že vrátil poslední žádost tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-piena o plné členství v OSN, aniž by dokument postoupil Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění, což je v rozporu se standardním postupem.

Tchaj-wan nepřestává apelovat na mezinárodní společenství, aby uznalo právo 23 milionů obyvatel ostrova na účast v OSN a v přidružených organizacích (např. ve Světové zdravotnické organizaci).

Správní členění

Čínská republika se správně člení na 2 provincie (省, shěng / séng) a 2 centrálně spravovaná města (市, shìh / chhī). Provincie se dále dělí na celkem 18 okresů (縣, siàn / kōan) a 5 měst na úrovni okresu.

Tak jako u všech místních názvů na Tchaj-wanu, existuje celá řada pravopisů pro každý územní celek. Následující tabulka uvádí názvy v českém přepisu, čínsky i tchajwansky, čínský pravopis pak jednak v původních (tradičních) znacích, jednak v pevninské (chan-jü) i ostrovní (tchung-jung) varietě pchin-jinu. Protože na většině map nenajdete ani jeden z uvedených standardních pravopisů, ale tzv. poštovní pravopis, uvádíme i tuto verzi. Poštovní pravopis vychází z tzv. Wade-Gilesova transkripce, ale na řadě míst se od ní odchyluje, např. vynecháváním apostrofů.

Doprava

Vzhledem k přírodním podmínkám je západní část ostrova hustě zalidněná a protkaná hustou silniční sítí. Prochází tudy i jediná tchajwanská dálnice, která spojuje Tchaj-pej na severu a Kao-siung na jihu. Střední část ostrova vyplňují vysoká pohoří, která dosahují téměř čtyřtisícových výšek a na východním pobřeží spadají prudkými srázy rovnou do vod Tichého oceánu. Komunikací, které překonávají tento přírodní val, je jen velmi málo, jsou inženýrsky velmi náročné (a turisticky atraktivní), často s množstvím tunelů a serpentin v horských stěnách. Bohužel kvůli zemětřesením a tajfunům zde dochází k častým sesuvům půdy, kvůli kterým je třeba horské silnice neustále opravovat.

Hlavní tahy, spojující západ a východ ostrova, jsou tři:

• Severní příčná silnice č. 7 (čínsky 北部橫貫公路, pinyin Běibù Héngguàn Gōnglù) spojuje města Tchao-jüan a I-lan. Prochází okresy Tchao-jüan a I-lan a překračuje pohoří Süe-šan šan-mo.
• Střední příčná silnice č. 8 (čínsky 中部橫貫公路, pinyin Zhōngbù Héngguàn Gōnglù) se táhne v délce 193 km mezi městem Tchaj-čung a soutěskou Taroko (Tchaj-lu-ke) severně od Chua-lienu. Prochází okresy Tchaj-čung, Nan-tchou a Chua-lien, překračuje severní část pohoří Čung-jang šan-mo.
• Jižní příčná silnice č. 20 (čínsky 南部橫貫公路, pinyin Nánbù Héngguàn Gōnglù) stoupá z města Tchaj-nan spektakulární krajinou přes nejvyšší tchajwanský masív Jü-šan šan-mo, pak mírně klesne a znova stoupá přes Čung-jang šan-mo. Prochází okresy Tchaj-nan, Kao-siung a Tchaj-tung. Na východním pobřeží se napojuje na severojižní silnici č. 9 z Chua-lienu do Tchaj-tungu.

Doklady

Cestovní pas platný nejméně 6 měsíců od podání žádosti o vízum.

Víza - režim vstupu

Od 1. září 2007 nepotřebují občané ČR vízum ke vstupu a pobytu na Tchaj-wanu, pokud je délka pobytu kratší než 30 dní. Při pasové hraniční kontrole je nutné předložit zpáteční letenku do ČR s potvrzeným termínem odletu (seat reservation), nebo letenku do jiného státu s potvrzeným termínem odletu (v případě potřeby i vízum tohoto státu v cestovním dokladu). V rámci bezvízového styku je možné vstoupit na území Tchaj-wanu na mezinárodních letištích Taoyuan International Airport, Kaohsiung International Airport, v přístavech Keelung Harbor, Hualien Harbor, Taichung Harbor, Kaohsiung Harbor a na letištích Taitung Airporit a Taichung Airport. Bezvízový styk se vztahuje na standardní cestovní pasy, a nikoli na náhradní cestovní doklady vydávané našim občanům zastupitelskými úřady ČR v zahraničí při ztrátě cestovního pasu.
Je-li plánovaná délka pobytu na Tchaj-wanu delší nežli 30 dní, je nutné požádat o vízum na vízovém oddělení Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v Praze.
Přihlašovací povinnost při vstupu není.
Obecné, průběžně aktualizované informace o podmínkach vstupu a pobytu na Tchaj-wanu je možno najít v anglické verzi na www-stránce: www.boca.gov.tw/.
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky doporučuje, aby čeští občané před cestou ověřili u tchaj-wanské reprezentace (Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v Praze), zda se podmínky přicestování nezměnily.

Celní a devizové předpisy

Podmínky pro dovoz neobchodního zboží (valuty, zboží, léky)

Pro dovoz valut platí omezení 5.000,- USD.
Pro zboží - horní limity na 1 osobu starší 20 let:

- cigarety 200 ks, doutníky 25 ks, tabák 1 libra (0,454 kg),
- 1 litr alkoholu,
- maximálně 6 druhů léků pro osobní použití.

! Za pašování drog hrozí i trest smrti !
- Další podrobné informace jsou dostupné v anglické verzi na stránce:
wwweng.dgoc.gov.tw/english.asp

Zdravotnictví - důležitá telefonní čísla

Zdravotnictví na Tchaj-wanu je na vysoké úrovni, náklady jsou proto odpovídající. Doporučujeme cestovní pojištění. Při zachování běžných hygienických pravidel nehrozí nebezpečí nákaz. Vodu je možno považovat za bezpečnou, krátké převaření však není na škodu.

Důležitá telefonní čísla v Tchaj-pei:
110 - policie,
policie - nepřetržitá služba v angličtině: tel. 2556 6007 , fax 2555 4275
119 - požárníci a lékařská záchranná služba.
horká linka pro turisty - 2717 3737 nebo 08000 11765, (příp. web: www.tbroc.gov.tw)

Zajímavé internetové stránky:
- Portál Vládního úřadu pro informace: www.gio.gov.tw
- Úřad pro turismus: www.tbroc.gov.tw
- Aktuální zpravodajství o Tchaj-wanu: www.taiwanheadlines.com
- Stránky anglicky píšícího tisku: www.etaiwannews.com, www.taipeitimes.com, www.chinapost.com
- Informace Tchaj-pejské hospodářské a kulturní kanceláře v ČR (částečně v češtině): www.roc-taiwan-cz.com

Specifika, bezpečnostní situace, doporučení turistům

Na Tchaj-wanu nejsou hlášeny žádné případy trestné činnosti páchané na občanech ČR. Zemi lze považovat z hlediska turistiky za bezpečnou.
Tchaj-wanci jsou přátelští, ochotní a pohostinní lidé. Nejsou přehnaně formální a nevyžadují zachovávání žádných specifických pravidel chování. Jsou dobře obeznámeni se způsoby na Západě a jsou na ně zvyklí.
Turistická infrastruktura je kvalitní, platí to i o veřejné dopravě, taxislužba je spolehlivá (nelze vyloučit jazykové problémy, ne každý ovládá angličtinu).
Zahraniční měny nejsou obvykle přijímány přímo, měnit hotovost a uplatnit cestovní šeky lze v bankách a větších hotelích, známé kreditní karty jsou akceptovány téměř všude (vyjma drobných provozoven a venkovských míst).
Banky jsou otevřeny Po-Pá 9.00-15.30; většina obchodů Po-Ne 9.00-22.00 (obchodní domy 10.00-21.00); vládní úřady Po-Pá 8.30-12.30 a 13.30-17.30; polední přestávka se dodržuje a respektuje.
Turistům se doporučuje alespoň základní znalost angličtiny. Na Tchaj-wanu je všeobecně vyšší cenová hladina než v ČR.
Samostatnou kapitolou je silniční provoz. Místní řidiči jezdí nestandardně, jízdní pruhy nemají žádný praktický význam, všudypřítomné mopedy se nepodrobují žádným pravidlům. Všeobecně je pohyb vozidel nepředvídatelný. Vzhledem k uvedenému se doporučuje všem účastníkům silničního provozu nejvyšší opatrnost!

Zastoupení ČR na Tchaj-wanu

Ekonomická a kulturní kancelář České republiky na Tchaj-wanu
Czech Economic and Cultural Office
6 F-1, No. 51, Keelung Road, Sec. 2, Taipei

Zastoupení Tchaj-wanu v ČR

není

Literatura:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Tchaj-wan (v ČJ)
• http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ID=30367