Singletrack pod Smrkem
V pátek sbírám cykloharaburdí a vyrážím směr základna v podhůří Jizerských hor. Sobotní ráno vyrážíme s bráchou občansky poslat Paroubka a další narudlou pakáž do pekel. Sypeme naše luxusní kola do motorového vozidla a ujíždíme směrem Lázně Libverda. Cesta je to klikatá a přes Smědavu a Bílý Potok přijíždíme ke křovidku za kterým se schovává Obří Sud. Nevědět co hledáme, nikdy bychom to nenašli. Ze zmatení na liduprázdném parokvišti nás vysvobodil dědeček, kterému jsme odevzdali 90 ,- Kč za parkovné. Trochu dražší na plácek v prdeláčkově, ale šetřit jsme nepřijeli ani sebe ani kola. Studujeme plánek cca 18-ti kilometrové trasy a svižně vyrážíme do kopečka.
Hned za rohem začíná track jak z pohádky. Škoda že má jen 200 metrů. Dál se plazíme po lesní cestě. Chvilku trvá než najedeme na cestičku pro kterou jsme se sem trmáceli. Mezi stromy klikatí se trasa, žulovým pískem vysypaná cca 50 cemtimetrů široká cestička. Nahoru, dolů doprava doleva. Po rovince celkem nuda. Šlapeme co to jde, míjíme stromy jen o vlásek.
Před Spálenou Hospodou přichází konečně místo kde se jede svižněji a už máme proč výskat a halekat nad tesně minutými stromy a botami plných vody a bláta. Porádná zábava přichází před a za Hubertkou, kde lámeme kofolu a rozjímáme o životě. Jede se z kopečka a už je nutno občas přibrzdit, zejména když nedobrovolně opoštím vytyčenou trasu. Skoky si vychutnávám v rámci možností svého fullhard biku nyní již archivního ročníku. Přesto to je nad poměry luxusní zážitek.
Jeden blátem obalený bike a řidič zpola a drůhý zcela, dorážíme zpět na parkoviště. Pečlivě připravené blatníčky holt někomu zůstaly ležet doma před garáží. Kolem nás se na cestu vypravují další cyklo výletníci ve slušivých bílých oblečcích, na bílých hustých kolech, cool kamarády, přílelkyněmi, manželkami. Uprostřed toho všeho stojíme obalení blátem a snažíme se smýt alespoň něco z toho nadělení. Na parkovišti má dědek posilu, babu jagu (čti džejgu-je to víc takříkajíc kchůl), která nám přišla vyčinit, že jí zaprasíme půl parkoviště bahnem. Myjeme kola zbytky ionťáku a vtipkujeme na účet dědy, že by nám mohl za kilčo půjčit hadici a za další kilečko pustit vodu. Načež je nám doporučena skvělá myčka na kola, ale bez vody. Tu si prý musíme vzít příště sebou.
Poděkujeme, odjíždíme a jako zhodnocení akce na dědka přátelsky máváme.
Koho byl dědek volit? Babka? Máte bílá řidítka? Řekli jste už dnes sprosté sloho? Hovno!