Jdi na obsah Jdi na menu

AUSTRÁLIE - TASMÁNIEObrazek

Rozloha: 90 758 km²

Počet obyvatel: 478 400 (odhad 2005)

Hustota zalidnění: 6,92 / km²

Nejvyšší bod: Mount Ossa (1617 m n. m.)

Hlavní město: Hobart

Státní zřízení: konstituční monarchie

Tasmánie je ostrov a australský spolkový stát. Nachází se 240 km od jižního pobřeží australského spolkového státu Victoria. Rozloha tohoto ostrova je 65 022 km², v roce 2002 na něm žilo 474  000 obyvatel. Hlavní a největší město je Hobart. Další velká města jsou Launceston, Devenport a Burnie.

Obrazek

Historie

V roce 1642 přistál jako první u ostrova Tasmánie holandský mořeplavec Abel Tasman kterou pojmenoval země Van Diemenova. V roce 1804 poručík David Bowen se skupinou trestanců zakládá kolonii na březích řeky Derwent v zátoce Risdon Cove.První trestanecká kolonie začíná fungovat v zátoce Macquarie Harbour roku 1821. Následovali kolonie Maria Island a Port Arthur. Od založení až do své smrti roku 1810 je viceguvernérem Tasmánie John Collins. Největší roli v dějinách ostrova sehrál viceguvernér George Arthur (1824 až 1836) který organizoval bílou domobranu proti původní populaci Aboriginů. Populace tasmánských domorodců byla v 19.století vyhlazena. V té době byla Tasmánie považována za hrůzné místo (tzv.Peklo na zemi).

HOBART

Nejdůležitější město Tasmánie a druhé nejstarší město Austrálie. První domy dnešního Hobartu vyrostly v roce 1804 a město se brzy stalo překladištěm trestanců, kteří v Tasmánii mýtili lesy, stavěli osady a bojovali s domorodými obyvateli. Díky moderním zbraním počet domorodců neustále klesal, na konci 19. století jich na Tasmánii žila už jen hrstka. Dnes můžete spatřit jen míšence evropských kolonizátorů a původních obyvatel.

Hobart leží na sedmi pahorcích na břehu řeky Derwent. Většina zajímavých staveb se nachází v centru Hobartu. Cestovatelé mohou vidět například Constitution Dock, hlavní kotviště jachet, člunů i parníků. Budova parlamentu postavená trestanci pochází z první poloviny 19. století. Dalším půvabným místem je Tasmanian Museum a Art Gallery, ve kterých můžete vidět řadu krásných uměleckých děl s motivem Tasmánie. V Hobartu se nachází i nejstarší divadlo v celé Austrálii - Theatre Royal z roku 1837. Nejhorší období zažila impozantní stavba v šedesátých letech 20. století, kdy ji notně poničil požár. Dnes není po plamenech a škodách ani památky a divadlo znovu slouží svému účelu. Zajímavou ulicí je Salamanka Place, která je celá v pískovci. Jednotlivé krámky a dílny jsou malé jeskyně, v nichž lidé žijí stejně jako v minulém století. Na kopcovitém mysu je tzv. Batery Point, stará námořní vesnice chráněná děly, která se nachází uprostřed krásného zeleného parku.

Milovníky hrůzy upoutá Criminal Cours a Penitentiary Chapel - vězeňský komplex s kapličkou, v němž se dříve konaly popravy. V Hobartu jsou samozřejmě také četná muzea, například Maritime Museum - námořní muzeum. V jeho útrobách jsou staré sextanty, kormidelní kola i modely lodí, které dorazily do Tasmánie jako první. Anglesea Barrack a Military Museum jsou zasvěcené armádě. Jde vlastně o historickou milici, která funguje dodnes. Na výběžku pevniny jihovýchodně od Hobartu leží obávaný Port Artur - původně dřevařský závod a trestanecká kolonie pro nejtěžší zločince. V první polovině 19. století byl Port Artur považovaný za nejtvrdší vězení celé britské říše. Jeho prostory ochutnalo téměř 15 tisíc lidí. Součástí celého areálu je blázinec pro vězně, kteří útrapy nepřežili v duševním zdraví. Je zde i drsná nemocnice pro vězně, kteří útrapy nepřežili v tělesném zdraví. A konečně se tu nachází veliký hřbitov pro vězně, kteří útrapy nepřežili vůbec.

PUTOVÁNÍ PO FREYCINET NATIONAL PARK

Jednodenní výlet, začíná na konci asfaltové silnice v Coles Bay. Cesta vede po západní straně žulového masivu The Hazards. Po celou dobu stále nad mořem až k protáhlé Hazards Beach. Po Isthums Track pokračuje krajinou močálů a lagun. K zátoce Wineglass Bay na východní straně parku. Zpáteční cesta vede po Wineglass Bay Ttrack.

ZVÍŘENA

Ďábel medvědovitýObrazek (Sarcophilus harrisii),

Říše: živočichové (Animalia)

Kmen: strunatci (Chordata)

Třída: savci (Mammalia)

Podtřída: vačnatci (Marsupiali)

Řád: kunovci (Dasyuromorphia)

Čeleď: kunovcovití (Dasyuridae)

Rod: ďábel (Sarcophilus)

Ďábel medvědovitý známý též jako tasmánský čert, je největším žijícím dravým vačnatcem. Vzhledem připomíná malého, ale nadměrně svalnatého a zavalitého psa. V současné době již žije pouze v Tasmánii, jeho kosterní pozůstatky však lze nalézt prakticky po celé Austrálii. Ďábel má poněkud neoprávněnou pověst zákeřného a extrémně zuřivého zvířete, nicméně faktem je, že ve stresujících podmínkách či zahnáno do kouta dokáže opravdu zuřivě a nesmiřitelně bojovat.

Současnost

Ďábel medvědovitý se v současné době přirozeně vyskytuje pouze v Tasmánii. Za normálních okolností čítá jeho populace asi 150 000 jedinců, v současné době je však decimována záhadnou epidemií rakovinové choroby, která napadá tlamu zvířete a postupně ji deformuje tak, že zvíře není schopno přijímat potravu a zahyne. Příčina je zatím neznámá, momentálně existují tři teorie:

  • chemická látka používaná jako pesticid, je zcela neprokázána a opouští ji i ochranářští aktivisté, kteří s ní přišli
  • virus - teorie, že jde o virové onemocnění, se nepodařilo prokázat, nebyl ani objeven žádný virus, který by mohl být považován za původce…
  • „přenosná rakovina“ - nejnovější teorie, která tvrdí, že se rakovinové buňky zřejmě přenášejí kontaktem v době páření, kdy samci bojují o samice, uchycují se v ranách a začnou se množit. V současné době je tato teorie upřednostňována. Obdobná "rakovina" je také známa z pohlavních orgánů psa domácího.

Vakovlk tasmánský (Thylacinus cynocephalus)Obrazek

Říše: živočichové (Animalia)

Kmen: strunatci (Chordata)

Třída: savci (Mammalia)

Podtřída: Živorodí (Theria)

Nadřád: vačnatci (Marsupiali)

Řád: kunovci (Dasyuromorphia)

Čeleď: vakovlkovití (Thylacinidae)

Rod: vakovlk (Thylacinus)

Vakovlk (také vakovlk tasmánský nebo lidově tasmánský tygr, Thylacinus cynocephalus) je jediný, dnes už pravděpodobně vyhynulý, druh vakovlkovitých. Je mohem větší než normální vlk.

Současnost

Vakovlk byl kvůli pověrám považován za nebezpečného a krvelačného živočicha. Byl masově vybíjen, také proto, že měl někdy za kořist domácí zvířata. Po jeho vyhynutí se však zjistilo, že zabil jen 2 lidi a navíc v sebeobraně. Poslední známý jedinec vakovlka uhynul 7. září 1936 v hobartské zoo. Od té doby bylo shromážděno více než 4000 zpráv o údajném pozorování vakovlků ve volné přírodě. Žádné z těchto pozorování však nebylo dostatečně hodnověrné a nepřineslo žádný hmatatelný důkaz o dalším přežívání vakovlků. Za vyhynulý druh byl vakovlk prohlášen v roce 1986.

Literatura: