hyblisovo

Odlet

      Po téměř roční přípravě konečně vyrážíme na cestu za poznáním do Austrálie. Odpoledne druhého srpna 2006 vyrážíme směr Ruzyně s početným rodinným doprovodem. Již cestou nám letecká společnost oznamuje zpoždění navazujícího letu z Londýna do Hong Kongu. Naprosto nerozladěni, pokračujeme v cestě a netušíme, že to je jen začátek strašlivé cesty na druhou stranu světa.

     Loučení na letišti, poslední obětí a mizíme v chaosu letištní haly. V letadle ČSA dáváme poslední sbohem obláčkům nad rodnou kotlinkou a po hodině a půl letu přistáváme v Londýně. K našemu údivu zvládáme odbavení dalšího letu v angličtině a dovídáme se podrobnosti o zpoždění. Tři hodiny čekáme než se nahrneme na palubu letadla a o půlnoci startujeme. Před námi téměř deset tisíc kilometrů a dvanáct hodin letu.

Den druhý

       Večeři podávanou v jednu hodinu ráno, raději prospíme a obloukem přes severní část Evropy směřujeme do Asie. Asi po deseti hodinách letu, zhypnotizováni sledováním údajů o zbývající vzdálenosti do cílového letiště, kapitán letadla oznamuje změnu letového plánu. Letiště Hong Kong je uzavřeno (proč to nevíme, protože prskání v reproduktorech nerozumíme) a musíme proto přistát na jiném letišti a to v Bangkoku. Jak nám vysvětlila naše spolucestující (opravdu jsme hlášení kapitána nerozuměli skoro nic) v Bangkoku přespíme a pokračovat v letu se bude druhý den. Z 12-ti hodinového letu bylo nakonec hodin patnáct a ještě několik jsme strávili pobíháním na letišti. Nakonec uprostřed třísethlavého davu (samojmenovaní vůdci střídavě veleli před a vzad) se přes pasovou kontrolu, kde všem pasažérům vzali pasy, naloďili jsme se do autobusů a ty nás rozvezly do hotelů. Po hodině dobrodružné jízdy nočním Bangkokem, náš řidič konečně zabloudil až k našemu hotelu, za což sklidil bouřlivý potlesk. A hotel Intercontinental zasloužil další. V recepci, přivítání živou hudbou, mluvčí davu vysvětlili zaraženým recepčním naší situaci a na účet letecké společnosti jsme byli ubytováni. Luxusní pokoj, mramorem obložená koupena a až podezřele ochotný personál jen umocňovali nevšední zážitek. Uprostřed noci vyřizuji hovor s recepcí, kde mi oznamují čas odjezdu z hotelu na letiště a odlet letadla. S nejistotou v anglických číslovkách ulehám v očekávání nadcházejícího rána. Po více než exotické snídani stvrdíme účet podpisem a s úsměvem vyrážíme hotelovým mikrobusem na letiště.

Let z Bangkoku do Hong Kongu má výletní atmosféru a kapitán letadla všechny na palubě kamarádsky vítá jako staré známé. Již před přistáním v Hong Kongu ale roste naše nervozita. Kroužíme a čekáme na volnou dráhu pro přistání. Pak letadla stojí v koloně a postupně vykládají cestující. Co se dovídáme o pár minut později, nám křiví dosud nesmrtelný úsměv. Předchozího dne bylo letiště zavřeno kvůli tajfunu a nemohlo být proto odbaveno 559 letů! Letadla tudíž dorazila, stejně jako my o den déle, což způsobilo naprostý kolaps letiště. Čtyřřadou třísetmetrovou frontu k rezervaci letenek raději obcházíme a řítíme se přes pasovou kontrolu k nástupním stanovištím. Při kontrole příručních zavazedel, jsou mi z cestovní lékárničky konečně zabaveny nůžky. Jak jsme se doptali, jedna malinkatá přepážka se dvěma zaměstnanci vyřizovala zpožděné lety do celé Austrálie. Zoufalá situace dávala jen pramálo šancí na včasný odlet z Hong Kongu dále do Sydney. Noc prakticky trávíme ve frontě u přepážky. I když venku bylo i přes noc 30 °C, uvnitř zuřila klimatizace a spoluzoufalci zde spali na papírových kartonech zabaleni do všeho možného.

Takhle táboříme my. A probuzení za ranního svítání ve frontě.

Den čtvrtý

Po 20-ti strašlivých hodinách v nekonečné frontě, útočíme chabou angličtinou na jednoho z neasijských manažerů společnosti. Útok několikrát opakujeme a po dvou hodinách dřímáme v rukou letenky do letadla které letí za směšných osm hodin

Plni optimismu couráme se letištěm, sledujeme jak místní policie sundává řvoucího číňana ze stolu, který chce taky svou letenku. Nasedáme a letíme  posledních devět hodin do Sydney.

Den pátý

 Na Australskou půdu vstupujeme v 06:40 hod. místního času dne 06. srpna 2006 o dva dny déle než jsme plánovali. Proto nám také ztroskotal odvoz z letiště do hostelu. Tísňový signál vyslaný Hybler family v Sydney byl vyslyšen a  na letišti jsme byli očekáváni. Příští dva dny trávíme u Hybler’s family v Rooty Hill v západní části Sydney.

Tolik strasti a nástrahy naší cesty do Austrálie.

                                                                                                                                                -Hyb-