Autem po Austrálii III (poprvé na silnici)
Pokud již sedíte na čtyřech kolech, v jedné ruce vše potřebné pro provoz vozidla a v druhé dřímáte řidičská oprávnění, nic již nestojí v cestě a vyrážíme na nekonečné australské silnice.
Dříve než se rozjedeme připněte, zapněte, zkrátka "Put your seat belt on!" Používání bezpečnostních pásů je zde bráno jako naprostá samozřejmost. Odemknu vozidlo, otevřu dveře, nasednu, zavřu dveře, nastartuji, zapnu bezpečnostní pás, jedu. Asi v tomto pořadí se bězný australan rozjíždí. Myslím, že je to ve všech civilizovaných zemí tam nějak stejné.
Pásy používá nejen řidič, ale i všichni spolujezci ve vozidle. A to i ti na zadních sedadlech. Jelikož tu nikdo nemá tetu ani strýčka, kterému nezapnuté pásy zachránili život před uhořením, pásy jsou montovány do všech vozů. Dětské sedačky jsou opět samozřejmostí.
Po provedených úkonech potřebných k uvedení vozidla do pohybu se zapojujeme do provozu. Největším šokem je bezesporu volant na hruhé straně vozidla, tedy v pravo. Aby toho nebylo málo, jezdí se i po druhé, tedy levé straně vozovky. Místo řidiče vpravo si rychle osaháte a při našem přechodu z manuální na automatickou převodovku, ustalo dupání levou nohou do podlahy, ve snaze najít spojku, asi tak do dvou týdnů. Stejně tak mlácení pravou rukou do dveří ve snaze najít ruční brzdu. Další otočená věc je páčka ovládání směrovek a stěračů. Zde se liší dle původu značky vozidel (evropské/asijské) Žádná pravidla v tom ale nejsou. Proto jednou blikáte místo stíráte a stíráte místo blikáte. Memotechnická pomůcka zkušenějších je označit jednu z páček např. gumičkou. Pohmatem tedy rozpoznáte jak se věci mají. Samozřejmě toto řešení má smysl, pokud používáte více vozidel.
Orientace na silnici zpočátku přinese trochu studeného potu, ale do týdne jsme se srovnali i my. Při jízdě po čtyř a více proudových komunikací to v podstatě není velký rozdíl. Jednotlivé směry jsou povětšinou odděleny, tak že je nemožné přejet do protisměru a často ani protijedoucí auta nepotkáte. Hlavně na dálnicích mimo města. Asi největší potíže zpočátku způsobují křižovatky. Máte tendenci cpát se do prava a to je jaksi špatně. Na křižovatce, kde se křižuje šesti proudová silnice s osmiproudovou, se Vám bude rosit čelo. :o) Mimoúrovňové křižovatky nejsou zas tak časté, tedy prostoru k trénování je spousta. Pokud si myslíte, že máte hned vše v malíku, chá chá...byli tu už větší borci, co se přetlačovali na dálnici s kamiony :o) (vím o čem píšu, ten kamion mi blikal dálkovými do vytřestěných očí )
Dvouproudové silnice, tedy jeden pruh tam a druhý zpátky ( :o) ) najdete jen jako nejmenší silničky mezi domy, popř. tam kde je to natěsno (hustá zástavba u moře atd.) Jinak jsou všechny jen tošku hlavní silnice čtyř a víceproudé. Obecně se zde silnice stavějí zatraceně široké. Jednak kvůli parkování a taky aby se na ně všichni samozřejmě vešli. Pomalejší vozidla jedou v levo, rychlejší pak v nejpravějším pruhu. Často se však tyto krajní pruhy mění v odbočovací, nebo připojovací. Jistotou je tedy pruh prostřední, pokud nějaký je. I tak se nevyhnete neustálému přejíždění sem a tam a samostatnou kapitolou může být řazení se na semaforech křižovatky. Každý dojíždějící řidič hledá nejlepší startovní pozici v závistosli na nákladních a jiných pomaleji jedoucích vozidel před ním. Občas to připomíná start formulí, jen s rozdílem, že tady se zastavuje.
Dopravní značení
Kdysi jsem psal, že v Austrálii mnoho dopravních značek není. Inu není, tedy těch které známe z domova. Značku hlavní silnice tu nenajdete. Pár stopek a dej předností v jízdě. Zbytek je v podstatě
jen text na tabulích. Např. bílá značka NO THROUGH ROAD. Záhy zjistíte že takto označená silnice je slepá. Chvilku to trvalo. Značky se neumisťují kolmo na osu komunikace, ale tak aby jste ji viděli dříve než na silnici odbočítě. Zdá se že to nemá logiku. Má, ale australskou. Často jsou značky umístěny za křižovatkou, nebo před ní i za ní zároveň. Stejně tak semafory. Jeden před a druhý za křižovatkou. Výhodou je, že ať zastavíte na kraji či uprostřed křižovatky, stále vidíte na semafor i značku. Ve zkratce se dá říci, že tu je semaforů dvakrát více než by bylo potřeba. Často je semafor na levo i na pravo v protisměru. Prostě aby byly dobře vidět.
Speciálním druhem značek je značení parkovacích zón. Kde se parkovat nesmí, je značka. Kde je parkování omezeno, je značka. Není značka, můžete parkovat bez omezení. Jednoduché pro Vás jako řidiče, skvělý kšeft pro firmu vyrábějící dopravní značení. Tyto značky jsou všude. Naprosto v šude a v nechutném až brutálním množství. Chvilku zabere vyluštění smyslu značky, ale jinak to prostě nejde. Vysvětlivka k obrázku - BUS LINE-ve vyznačeném čase vnesmíte v krajním pruhu parkovat, jinak Vás čeká odtah a flastr. NO STOPPING-vlevo od značky nesmíte ani na vteřinu zastavit, to je jasné. LOADING ZONE-ve vyznačeném čase smíte zastavit k vykládání/nakládání, ale to je omezeno časem dle parkovacího automatu (zpravidla max. 1 hodinu) a musíte si koupit lístek. 4P-parkování na 4 hodiny s lístkem a platí jen ve vymezený čas. Prase aby se vtom vyznalo!
Kruhové ojezdy
V podstatě stejná pravidla jako v ČR. Jen se jede po směru hodinových ručiček a přednost se dává stejně, přijíždějícím z prava. Znamení o změně směru jízdy (blinkr) se dává při vyjíždění z kruháku. Ale pozor toto platí jen na velkých objezdech! Na malých kruhových objezdech (a že jich je v Sydney požehnaně) kde jde vícemíně jen o křižování dvou dvouproudových silniček se chováme jako na standartní křižovatce. Jedu-li rovně, blinkr nepoužiji. Odbočení do leva-levý blinkr. Do prava, pravý. Otáčíte-li se, dávejte sakra pozor. Někdo jezdí kruháky rovně, nekdo v protisměru. Jak jednou dáte znamení o změně směru jízdy, ostatní jedou podle toho.
Semafory
Červená, stojím. Zelená, jedu. Oranžová, plyn na podlahu! Pokud na oranžovou stihnete vjet do křižovatky, je to OK. Na oranžovou musíte opustit křižovatku. Tak praví zákon. Jelikož je semaforů spousta a často na rychlostech 80 km/h a výše. Oranžová má dost dlouhý interval, dostatečný k bezpečnému zastavení. Většina ozíků na oranžovou jede co může, aby stihli projet. My taky, ale motorově na to často nemáme :o) "Red light" kamery bezpečně číhají na hlemýždě a výslednou fotografii zašlou za nemalý poplatek. Tedy bacha na ně. Sice jsou tu všechny radary a kamery označeny (rychlostní třemi cedulemi velkými doslova jako kráva) red light kamery však jen malou cedulkou, které si často ani nevšimnete. Za to blesk foťáku určitě nepřehlédnete :o) Zelená vlna je v austrálii cizí slovo a nikdy ji neuvidíte, ani nezažijete. Červené padají proti Vám . Tedy na druhém semaforu před Vámi padne červená a teprve potom na tom přímo před Vámi. Pokud jsou hustě za sebou (a že ve městě jsou), nemá valný smysl projíždět je po australsku.
Pokud je pod světly dodatková tabulka, informující o možnosti odbočení vlevo na červenou, odbočte, však vězte, že nemáte přednost :o)
Zip
Tady funguje! Pokud někoho nepustíte, či nezipujete jako zip, ostatní Vám dají patřičně najevo troubením, blikáním a pokud neprší, tak jedničkou v podobě prostředníčku a někdy dojde i na silná slovy. Spíš výkřiky až řev :o)
Blinkry
Polovina Australanů neví k čemu se používají, ta druhá polovina je v autě nemá. Při vyjíždění a zajíždění odkudkoliv (mimo křižovatku) Australan na blinkr nesáhne! Proto prozor na auta podélně parkující na silnici s vytočenými koly nebo stojící na brzdách, něco se stane a často Vám vyjedou rovnou před nos. Zpomaluje-li vozidlo jedoucí před Vámi v obytné čtvrti, bude někam odbočovat, nebo se otáčet. Obečně řečeno, směrovky se tu používají sporadicky.
Outback (mimo města, v prdelákovech)
Vyrazíte-li skutečně za město, né-li přímo do srdce kontinentu, vyplatí se i zde dodržovat rychlost. Hlídky potkáte i uprostřed ničeho. Rychlosti jsou v NSW omezeny na 110km/h maximálně. Možná že i 120, ale 160 rozhodně ne! (viz. naši pošahaní zákonodárci podřimující v audinách) Maximum v AU je 130 km/h. To ale opravdu jen tam kde je hájwej a stovky kilometrů nic než písek a křoví. Nohu na plynu také krotí hrozba srážky se zvěří. Klokan, koala, pstřos, kůň kráva, velbloud...to všechno se prohání podél silnic. Klokanů na maděru jsme potkali nepočítaně. Kamiony nemají nasivní nárazníky pro legraci, ale aby nemuseli zastavovat kvůli každému klokanovi a cyklistovi.
Vzhledem k charakteru krajiny, je většina silnic rovně a občas za celý týden ani nepohnete volantem. Silnice se táhne kilomentry před Vámi a jen se na ní tetelí horký vzduch. Proto je fajn svítit i ve dne. Jste v tom tetelišti hžavého zvduchu vidět na hony daleto. Kdežto jinak je z vás jen šedá čmouha na horizontu.
Svícení
Ve dne nepovinné. V noci a za snížených světelných podmínek asi taky (tedy tak to vypadá) ale ve skutečnosti byste měli svítit. Australan je hovádko líné a tak svítí až když sám nevidí. Večer to vypadá asi tak, že z deseti aut pět svítí potkávacími světly (tady tak jak má) dvě na parkovačky, dvě dálková a mlhovky a jedno nesvítí vůbec.
Australským esem za opravdu husté mlhy je použití varovných světel. To proto že spousta aut nemá mlhovky, proč taky. Zažili jsme to jednou po cestě někam přes kopce na Newcatle. Světělná tabule nabádala k požití hazzard lights. Věřte nebo nebo ne, všichni kolem je rozsvítili a taky to bylo jediné co bylo v té mlze vidět. Bod pro Austrálii :o)
Příspěvek ve vývoji
Podobné a navazující články