Autem po Austrálii I
Austrálie je veliká země a její města nebývale rozlehlá. Nerostou sice nijak zvlášť do výšky, ale do šířky rozhodně ano. V podstatě jako australané samotní :o) To je také důvod proč je všude daleko a vzdálenost do cíle se neměří na kilometry, ale na hodiny strávené v dopravním prostředku. S jistotou nemůžeme říci kolik je v Austrálii osobním automobilů, ale vzhledem k tomu, že téměř každý má své vlastní auto a ještě minimálně jedno pracovní, není nijak přehnané říci, že na jednoho obyvatele je zde alespoň jedno motorové vozidlo, a šest králíků. (vtipná vložka na úvod, kdyby jste si nebyli jistí) Při dvacetimilionové populaci, je to celkem pěkný provoz. Vzhledem k velkým vzdálenostem, veřejná doprava pokrývá tak akorát střed měst a zajišťuje svoz a odvoz z centra. Máte-li namířeno jinam, často nezbyde jiné řešení než obstarat automobil. Stanete se tak nezávislí na veřejné dopravě a těžce závislí na pohonných hmotách :o)
Pořízení automobilu
Chcete-li se pohybovat po nekonečných ulicích australských měst na vlastních kolech, je třeba nejprve nějaké vozítko obstarat. Vezme-li za příklad Sydney, je zde to tolik míst a možností, jak se stát šťastným majitelem automobilu. A že si nebudete ani moci vybrat :o) Asi nejpohodlnější a nejrozvážnějším způsobem jak vybírat a řádně rozmyslet koupi ojetého či nového auta je bezpochyby internet. Atˇ bazary nebo dýleři automobilek, všichni prezentují svou nabídku na stránkách internetu. Na ukázku http://www.tradingpost.com.au/default.aspx. Vychází také několik inzertních novin a minimálně jako přílohy největších deníků či týdeníků. Máteli náladu na procházku o desítkách kilometrů, můžete vyrazit podél Parramata Road. Tam je tolik bazarů, že po nich můžete šmejdit celé dny. K základní orientaci na australském autotrhu jsou dobré stránky http://www.redbookasiapacific.com/au/ Nabízejí orientační ceny jednotlivých modelů a ročníků.
Zřejmě se většina našich čtenářů bude orientovat spíše na vozidla cenové snadněji dostupná, tedy starší a tzv. ojetá. Obecně platí, že auto nabízené soukromou osobou je o něco levnější než od bazaristy, nehledě na to že se Vám tak představuje sám majitel a něco se dozvíte i původu vozidla. Na druhou stranu v bazaru je nabídka o něco širší a ušetříte si cestování křížem krážem přes celé město. V bazaru Vám i dají něco jako "slevu". Jinak řečeno, ceny na vystavených autech jsou značně nadhodnocené a tak auto za uvedenou cenu $7000 pořídíte v klidu za $5000. Říká se, že v bazarech bez problému srazí 10%. Naše zkušenost je taková, že se nás rovnou ptali kolik jsme za auto ochotni utratit a pak nám předvedli co mohou nabídnout. Nevýhoda je ovšem v tom, že vyklopíte kolik máte peněz a odkryjete tak karty ještě před smlouváním. Nicméně je dobré se informovat o přibližné ceně vyhlédnutého auta a konkrétní model pak posoudit dle jeho stavu a vzhledu.
Asi nejzřetelnější rozdíl v ceně může udělat registrace vozidla. Bavíme se ovšem o celkové ceně auta do cca. $10.000 Roční registrace auta stojí okolo $1000. Kupujete-li auto bez platné rego, musíte tuto částku k ceně připočíst. Máte-li štěstí a narazíte na vozítko s ještě platnou rego, máte na chvilku o pár starostí měně. Resp. do konce platnosti registrační známky. Minimálně máte jakous takous jistotu, že vozidlo je způsobilé k provozu. Tolik asi nejpodstatnější věc, která může na první pohled ušetřit něco peněz. Další dobrou věcí je mrknout na stav pneumatik a rezervy. Sice se pneu dají pořídit za $60 kus (bez montáže) a nijak zvlášť se v provozu nedbá na opotřebení vzorku (policejní kontroly technický stav vozidel za provozu nekontrolují, pokud ovšem za sebou necouráte výfuk a nemalujete duhová kolečka), to až vzácně mokrá vozovka přeměří naši brzdnou dráhu s přesností dobrzdil/nedobrzdil. Dost dobře se vám pak může stát, že budete dobržďovat, jako my na chodníku při odvracení nevítané návštěvy kufru před námi jedoucího auta :o) Zkoumání laku karoserie okem lajka omezte na test originální barvy někde na vnitřní straně víka kufru nebo motorového prostoru. K tomu dobře poslouží klíče od domu a neurvale drzý test-škrábanec. Dost často jsou auta vyspravená po nehodě a přestříkána. Tak se budete třeba divit, jak se barva odlupuje a autíčko dostává novou tvář. Z červené je najednou modrá v cukuletu :o) Nic nedejte na blyštivý lak karoserie. Za sto dolarů Vám na starou plešku bez laku navoskují třeba i metalízu. V tom se tady kluci vyznají :o) Prohlídkou motorového prostoru toho opět moc nepoznáte. Motory se myjí i u vozidel, která jsou v bězném provozu a v bazarech zvláště. Netěsnosti a úniky kapalin jsou tedy takřka neodhalitelné. Naše auto bylo taktéž vypulírované. To týdnu již byl motor dost zaprasený únikem oleje z pod horního krytu hlavy motoru. Což je asi provozní zašpinění, pže po 20 tis. km oleje prakticky neubylo. Nicméně motorovým vozidlům, obzvláště jejich motorové části rozumím asi jako koza petrželi, proto úvahy na toto téma přenechám jiným rozumbradům.
Téměř každý autobazar má i svou vlastní dílnu, můžete si tedy vyžádat i prohlídku vozidla ze spodu na rampě. Minimálně Vám to přinese půl hodinky obskakování prodejci navíc. Samozřejmostí je zkušební jízda, kde za nějakou zálohu, třeba řidičák či pas, můžete brázdit ulice města a zkusit jak se vám točí volantem a šlape na pedály.
Není-li záruční doba zahrnuta již v ceně vozidla, můžete si ji zakoupit. Po nás chtěli za tříměsíční záruku něco kolem $300-400. Záleží jak moc velký vrak kupujete. My záruku nevzali a nakonec to nebylo ani potřeba.
Další dobrou věcí kterou můžete v bazaru udělat, je uzavření pojistky na řidiče pro případ nehody. Prodejce Vám jistě rád s jejím vyřízením pomůže a platí se až později přímo pojišťovně, která zašle účet. Opět nedoporučuji brát na lehkou váhu. Pokud jste dosud neřídili z místa spolujezdce, budou Vaše první kilometry vyloženě dobrodružstvím :o)
Konečně jste vybrali plešku Vašich australských snů, dohodli cenu, plácli si (to je důležité-byť v českých končinách věc nevídaná, v AU jsou lidé k sobě docela slušní, tolik nelžou a slovo tu má větší váhu než jen jako pouhý žvást) a už jste zcela uchváceni představou o objevování pouští, pláží a prožívání outbackových dobrodružství. Nejprve ale převod vozidla do Vašeho vlastnictví.
Co byl pro mne docela šok. Vyplnili jsme formulář o převodu auta z původního majitele na mojí maličkost a na papír registrace (která byla v té době ještě platná) se pouze do připravené kolonky vepsalo jméno nového majitele, tedy opět moje :o) Zde se vyplatí trošku lhát, tedy lhát spolu s prodejcem. Uvede se malinko podhodnocená kupní cena, což je výhodné jak pro kupujícího, tak prodávajícího. Za převod registrace se platí 3% z kupní ceny (hradí kupující) a prodejce si takto sníží příjem, tolik zajímavý pro ošklivý daňový úřad. S formulářem o převodu a musíte do cca. 10-ti pracovních dní na pobočku RTA (instituce starající se o pozemní komunikace a provoz na nich v NSW) Zde uhradíte 3% poplatek za převod a odnesete si novou registraci na Vaše jméno.
Registrace
V podstatě je to stejné jako kdekoliv jinde. Organizace starající se o provoz na pozemních komunikacích po technické i legislativní stránce v NSW nese název RTA (Roads and Traffic Athority, NSW) Tato registrace uděluje a dohlíží na splnění podmínek pro jejich udělení. Registrace je platná po dobu jednoho roku od úspěšného splnění podmínek nutných pro zaregistrování. Máte-li vozidlo s platnou rego, RTA Vám zhruba měsíc před jejím vypršením zašle instrukce co pro její obnovení musíte udělat. Stejně tak dá vědět i pojišťovna u které byla naposledy placena pojistka nutná k udělení rego.
První z podmínek je získání tzv. pink slip – to je něco jako česká technická kontrola. Provádí se každý rok a jen u nových vozidel až po prvních dvou letech. Provádí ji téměř každý autoservis a cena je okolo $30. Kontroluje se, zda se vám auto ještě rok nerozpadne a musí úspěšně projít zkouškou brzdové soustavy (říká-li se tomu tak) Jako výsledek prohlídky dostanete protokol o prohlídce a servis zašle potvrzení o úspěšné kontrole na RTA. Elektronicky samozřejmě.
Druhá část cesty za registrací je pojištění, tzv. green slip. V podstatě něco jako povinné ručení, jen s tím rozdílem, že pojišťujete řidiče vozidla, tedy sebe na škodu spáchanou provozem vozidla na životech a zdraví zúčastněných osob. Při nehodě je z této pojistky hrazeno vše co je spojené s léčebnými náklady vynaložených na zranění či nedej bože úmrtí osob v zúčastněných vozidlech (i vašich spolujezdců, ovšem kromě Vás samotných). Pojištění na škodu způsobenou na vozidle vlastním či jiném toto nezahrnuje. Proto je třeba obstarat i nepovinné pojištění na škodu způsobenou na vozidle druhého účastníka nehody. Není nutné, ale pokud někomu škrábnete „vymazlenou“ plechovku, dost možná budete nešťastní. Australani svá auta milují a pokud jde o tom v čem se budou na ulicích naparovat a pálit pneumatiky, na peníze nehledí. Tedy alespoň do té doby než je někdo nabourá. Ceny nepovinného pojištění na hmotnou škodu se pohybuje od $300 výše, téměř až do alelujá.
Cena povinné pojistky není odstupňována podle obsahu motoru jako je to např. v ČR. S takovou by je australani doprovodili k moři. Výše pojistného je odvozena od věku řidiče, ročníku auta, doby po jakou vlastníte řidičský průkaz a popř. bonusy za věrnost. V našem případě je to něco kolem $500-600. Čím starší řidič a novější auto, tím je cena za pojistku nižší. Student ve staré plešce tedy platí nejvíc :o( Pojišťovna po zaplacení green slipu odešle na RTA potvrzení o uzavření a zaplacení pojistky.
Poslední částí registrace je 
zaplacení registračního poplatku na RTA. Ten činí něco kolem $ 220 - osobní provoz, business je o $95 dražší. Opět záleží na autě. Na stránkách RTA zkontrolujete potvrzení od servisu a pojišťovny a pak už stačí jen zaplatit registrační poplatek. Za dobře odvedenou práci se Vám zobrazí kód potvrzující úspěšně provedenou registraci. Tento můžete a nebo nemusíte vypsat na registrační nálepku a umístíte ji do rohu čelního skla. V případ uhrazení poplatku na pobočce RTA Vám tento kód na nálepku vytisknou. Registrační nálepka (kupón) je Vám zaslána RTA asi měsíc před propadnutím staré registrace. Tedy máte dostatek času vše zařídit. Pokud vozidlo nemá platnou registraci, celý kolotoč musíte odstartovat návštěvou pobočky RTA a nebo na jejích webových stránkách. To jen pro ujasnění.
Vzhledem k tomu, že jediné kam musíte je autoservis, není zařízení registrace nijak obtížné. Snad jen pro majitele vozidel na LPG, je třeba ještě tzv. blue slip, potrzující že letos ještě Vaše auto nevyletí do povětří.
Benzín a tankování
Zde se pokusím přednést několik, dle mého názoru, střeštěných a občas zábavných pravidel jak natankovat o dva centy levněji než Váš soused. Na první pohled nesmyslná čísla na totemech benzínových čerpadel (totem-označení sloupu či cedule s cenami benzínu dle českého čerpadlářského slangu) jsou ceny za litr pohonné hmoty v centech dolaru. V dobách nedávno minulých se cena pohybovala pod dolar za litr. Nyní cena značně překročila hranici jednoho dolaru, ale uvedena je stále v centech. Údaj 138,9 tedy znamená, že jeden litr benzínu stojí 1,389 dolaru. To že sousední benzínka nabízí litr za 1,387 je natolik promyšlený marketingový tah, že neodoláte a pojedete tankovat tam :o) Nevím jestli by českého motoristu uchvátil o jeden haléř levnější benzín, natož pak levnější o desetinu haléře. Inu jiný kraj jiný mrav. Ale to není jediné čerpadlářské eso. Ceny benzínu jsou proměnlivé a to tak, že každý den se cena mění. Delší pozorováním, řádově v týdnech se dá následující taktika shrnout asi takto:
Cena je nejvyšší ve středu ráno, po té každý den o něco spadne, ale jen o pár centů. Takto sestoupá až na svoji nejnižší hranici, kdy rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší je 10-20 centů (při ceně $1.30 to přeci jen rozdíl je) V úterý večer je tedy benzín nejlevnější. Logicky je všude narváno. Ve středu opět všechny bezínky zdraží a cena znovu pomalu klesá. Za dva tři týdny se benzín skokově nezdraží ve středu ráno, ale až ve čtvrtek. Výsledkem je, že všichni mají natankováno již v úterý a ve středu ráno se proklínají, že je teď bezín ještě levnější než včera. Příští týden část řidičů vydrží až do středy a tankují ten týden nejlevněji. To vydrží jeden dva týdny a pak se opět zdraží ve středu. Ti co čekali do čtvrtka mají smůlu a musejí tankovat za maximální cenu. Na takové škudlílky je taktika lstivých čerpadlářů zřejmě zaměřena. Někdy se stane, ale to opravdu jen vyjímečně, že se benzín nezdraží vůbec. Častěji se ale vůbec nezlevňuje, nepočítám slevy v tisícinách dolaru :o)
Někteří jistě namítnou, že není nutné tankovat každý týden. Odpovídám že klidně dvakrát. Sto kilometrů s bídou stačí na přejetí města z jedné strany na druhou. K tomu zácpy a zástupy semaforů, které jsou nastaveny na všechno jen né na zelenou vlnu. Zelenou dostanete, až pokud na semaforu před Vámi padne červená. My tomu taky nerozumíme, fakt ne.
To ale zdaleka nebyl poslední čepadlářský trumf. Největší sítě benzínový čerpadel mají smlouvy s největšími sítěmi obchodních domů, pokud obchoďáky rovnou nevlastní čerpadla. Zpravidla při nákupu nad $30 spolu s účtenkou obdržíte kupón na slevu z ceny benzínu. Bez vyjímky je to čtyři centy z každého litru. Na jeden kupón můžete dostat slevu z 150 litrů. Spolu s kombinací proměnlivých cen jsou „dny nejlevnějšího benzínu“ natolik šílené, že fronty před takovými benzínkami a fronty před kasou kolikrát vydají na půl hodiny čekání.
Ale to nebylo poslední
eso. Asi nejvíc vyčůrané jsou akce typu 4+4 či 4+2. Benzínky které berou slevové kupóny, dávají mimo jiné i slevu čtyři (dva) centy z litru po zakoupení zboží nabízeného v jejich obchůdku. Jistě každý ví jak výhodné je nakupovat cokoliv na benzínovém čerpadle. Ani zde tomu není jinak. Většinou je podmínkou nakoupit za min. $5 k čemuž jsou nabízeny i speciální nabídky. Např. tři sušenky za $5 a nebo dvě lahve koly za bůra. Povětšinou tankuje průměrný australan na jednou tak padesát litrů. Záleží jak velký automobil či parník vlastní. Na kupón z obchodu dostane slevu padesátkrát čtyři, tedy dva dolary. Koupí k tomu bonbóny za búra a dostane další dva dolary slevu. Tedy čtyři dolary slevy kterou si předplatil v obchodě a koupil spolu s bonbóny. Ani v Austrálii nedostanete slevu zadarmo :o)Jednou jsem byl svědkem, jak paní které nákup nevydal nad $30 dorovnala částku plechovkami tuňáka, jen aby bylo na slevu. Podle toho jak se u toho šklebila, skončil asi tuňák v misce pro kočku. Další věc je zakoupení čehokoliv jiného kromě benzínu na benzínce. To co stojí na čerpadle $5 to stojí v obchodě bez mála polovinu. Živoucím důkazem, že je to debilní ale fungující systém, je náš boss krmící Volvo XC 70. Spotřeba 20/100 km jej nechává chladným, protože pokaždé cupitá s účtenkou z obchoďáku a pytlíkem bobónů ke kase benzínky.
Naše zkušenost je taková, že tankujeme jak to vyjde a když máme slevový kupón odchoďáku, vužijeme jej. Taky aby ne, nechcem přeci slevu zadarmo!
Natankovat můžete všelicos. Nejčastěji však Unleaded 2000, 6000 nebo 8000. V podstatě jde o Natural 91, 95 a 98. Nejlevnější dvoutisícovku moc rádi nebereme, protože našemu autíčku moc nechutná. Cestou do kopce zlostně rachotí a vůbec se z motoro ozývají neharmonické zvuky. Polotučná šestitisícovka je bez problému a ikdyž se žádná úspora paliva ani raketové zrychlení nekoná, přeci jen si motor brouká o něco spokojeněji. Ostatně ani takování osmitisícovky nepřineslo snížení spotřeby. Stále za jedenáct litrů. Někdy i dvanáct :o)
Tolik asi o benzínu a tajemství čerpadlářských kulišáren.
Aktualizace cen benzínu k červnu 2008 UNLEADED 1,60-1,70, DIESEL 1,80-1,90 a ceny stoupají. Předpověď cen do konce roku 2008 $2 za litr do deseti let $8 :o) oficiální info!
___________________________________________________________________________
Popisky k obrázkům se zobrazí při najetí šipkou na ně. (v Internet Explorer) Uznávám, že je to neštastné řešení, ale estránky nejsou zas tak skvělé a psaní v html formátu je pro mne natolik zábavnou věcí, že vás raději nechám trápit se s kurzorem a myší :o)
Související a pokračovací články
Jak se jezdí vlevo (první dojmy)
Autem po Austrálii III (poprvé na silnici)