Jdi na obsah Jdi na menu

DĚJINY AUSTRÁLIE

Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 42 000 až 48 000 let. První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie. Většina z nich byli lovci a sběrači se složitou ústní tradicí a duchovních hodnotách založených na úctě k zemi a víru v tzv. „Čas snů“ – Dreamtime. Dalé pak ostrované z Torresovy úžiny, etničtí melanézané, obývali ostrovy Torres Strait Islands a části severního Queenslandu. Jejich kultura však byla od dnešních Aboriginců odlišná.

Poručík James Cook na lodi HM Bark Endeavour zabral východní pobřeží Austrálie roku 1770 ve prospěch Velké Británie. Replika jeho lodi byla postavena roku 1988 ve Fremantlu; foceno z Cooktownského přístavu kde Cook strávil několik týdnů.
Poručík James Cook na lodi HM Bark Endeavour zabral východní pobřeží Austrálie roku 1770 ve prospěch Velké Británie. Replika jeho lodi byla postavena roku 1988 ve Fremantlu; foceno z Cooktownského přístavu kde Cook strávil několik týdnů.

Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním autralské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavcem Willema Janszoonea jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu. Během 17. století pak nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země, jíž nazývali Nové Holandsko. Nepokoušeli se ji však osídlit. Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616. V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii. Poprvé přistál v Botany Bay, objevy jeho expedice tak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie.

Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26. května 1788. Toto datum se později stalo australským národním dnem, Dnem Austrálie. Země Van Diemena, dnes známá jako Tasmánie, byla osídlena v roce 1803, samostatnou kolonií se stala roku 1825. Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829. Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie: Jižní Austrálie roku 1836, Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859. Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie. Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie“ („free province“) a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií. Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné“, ale později přijaly transporty trestanců. Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny.

Port Arthur na Tasmanii byl největší australskou trestaneckou kolonií.
Port Arthur na Tasmanii byl největší australskou trestaneckou kolonií.

Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob. Následujících stopadesát let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala. Odebrání dětí jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu, pravděpodobně také přispělo ke snížení populace. Podobná podání historie jsou ovšem sporná jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli. V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii“ (History Wars). Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů. Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992 kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v Queensland (No 2) odmítl představu Austrálie jako „prázdné země“ (terra nullius) v době jejího zabrání Evropany.

Troubení Večerky na slavnostním aktu tzv. „ANZAC Day“ v Port Melbourne ve Victorii z 25. dubna 2005. Slavnostní obřady podobné tomuto jsou v tento den pořádány téměř v každém městě Austrálie.
Troubení Večerky na slavnostním aktu tzv. „ANZAC Day“ v Port Melbourne ve Victorii z 25. dubna 2005. Slavnostní obřady podobné tomuto jsou v tento den pořádány téměř v každém městě Austrálie.

Na počátku padesátých let devatenáctého století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka. Tzv. „Eureka Stockade“, vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence, pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti. Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu. Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše. Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci, obranu a mezinárodní přepravu a obchod. 1. ledna 1901 pak po deseti letech plánování, porad a hlasování vzniká federace. Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz. V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vznika Teritorium hlavního města (ACT, Australian Capital Territory) jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města, Canberry. (Hlavním městem bylo mezi lety 1901 a 1927 Melbourne.) Severní teritorium je zpod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911. Austrálie se poté podílí na první světové válce. Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci. Podobně uvažují i o tzv. Kokoda Track Campaign (volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce“), za druhé světové války.

Poté, co jej Austrálie v roce 1942 přijala, formálně ukončil tzv. Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím. Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby Japonské invaze způsobily, že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy. Po roku 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem. Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy, od roku 1970 po opuštění tzv. „politiky bílé Austrálie“ i z Asie a z dalších částí světa. To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu, její kultury i vnímání v očích světa. Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv. Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie. Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli. Od vlády Gougha Whitlama jež byl zvolen roku 1972 je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku.

Historie této poměrně mladé země. Jaký byl a je život jejích původních obyvatel - Aboriginiů?


Pohledem historika je Austrálie jednou z nejmladších zemí na světě. Ovšem kdo z Evropanů vstoupil na její území jako první, už navždy zůstane zahaleno oparem dohadů a spekulací. Zatím nejstarším evropským nálezem na australské půdě je do plocha vytepaný talíř s holandským nápisem: "1616. Loď Eendraght z Amsterodamu sem dorazila 25. října." Kdo byl ale opravdu ten první? Portugalci udávají jméno krajana - bylo to v roce 1601 a měl jím být Godinho de Erédia. Historicky prokazatelné první přistání v Austrálii ovšem zatím patří nizozemskému mořeplavci Willemu Janszoonovi, který v roce 1602 přistál u západního pobřeží Yorského ostrova. První z našich krajanů, který se dotkl australské pevniny, byl Tadeáš Xaver Haenke, rakouský botanik (narozen 5. 12. 1761 v Chřibské, okr. Děčín), a stalo se tak 12. 3. 1793.

Po roce 1606 zakládá nizozemská Východoindická společnost na severozápadním pobřeží Austrálie kolonii Nové Holandsko. Za počátek dějin celého kontinentu Austrálie se považuje rok 1770, kdy anglický mořeplavec kapitán James Cook přistál se svou flotilou v zátoce Botany Bay. V rámci tehdejší politické situace využívala Velká Británie ze začátku Austrálii jako svoji trestaneckou kolonii. První trestanci v počtu 750 tady přistáli v roce 1788 (26. 1. - dnes je tento den státním svátkem) a v zátoce Botany Bay založili dnešní Sydney. Deportace trestanců z Anglie pokračovaly do roku 1853, ale už od roku 1793 se zde začínají objevovat dobrovolní usedlíci, kteří začínají s chovem ovcí. Velká přistěhovalecká vlna zasahuje Austrálii v roce 1851, když v nově vyhlášené kolonii Victoria vypuká zlatá horečka. V roce 1861 překračuje počet obyvatel Austrálie 1 milion. V letech 1824 až 1859 vznikly britské kolonie Nový Jižní Wales, Tasmánie, Západní Austrálie, Jižní Austrálie, Victoria a Queensland. Od 1. 1. 1901 se spojily ve federativní Australský svaz se statutem dominia. Hlavním městem se stal Melbourne, od roku 1943 je jím Canberra. Za obou světových válek stála Austrálie na straně Anglie a tedy vítězných mocností. Přes různé výkyvy svého hospodářství zůstává Austrálie relativní jistotou v turbulentních ekonomických dobách po 2. světové válce, a to zejména díky svým zásobám zemního plynu a ropy, které ji činí soběstačnou v zásobování energií. Stabilním evergreenem místní politické scény je vztah k Velké Británii a případné zpřetrhání veškerých svazků s bývalou koloniální domovinou.

ABORIGINOVÉ

V době příchodu Evropanů žilo v Austrálii asi 300 000 domorodců. Setkání s bílou rasou odstartovalo tragickou kapitolu v jejich historii. Nejdříve je Evropané začali vytlačovat z nejlepších lovišť a nalezišť potravy. Místa, kde jsou dnes všechna velká australská města, byla původně tábořišti Aboriginů, jak je Evropané začali nazývat. Při vytlačování teklo hodně krve. Šípy a oštěpy mohly stěží soupeřit se střelnými zbraněmi. Mnoho dalších obětí přinesly dovezené nemoci, proti kterým Aboriginové neměli v těle žádné protilátky. Začátkem 20. století v celé Austrálii žilo už jen něco kolem 60 000 původních obyvatel, většina z nich vyhoštěna do neúrodných buší a bezútěšných pouští. Jejich země byla v rukou nenáviděných bílých lidí. S následky této genocidy se obě strany těžko vyrovnávají dodnes.

Stejně jako by bylo pro každého Evropana těžké, ne-li nemožné, přizpůsobit se životu kočovného lovce a sběrače, je pro Aboriginy těžké zvyknout si na náš "civilizovaný" styl života. Těm, kteří nechtějí obývat několik posledních rezervací, jež jim australská vláda přidělila, ale nic jiného nezbývá. Dnes existuje spousta vzdělávacích a jiných programů zaměřených na začlenění Aboriginů do většinové společnosti. Otázkou je, zda o to vlastně stojí, a nějaké jednoduché řešení tohoto problému neexistuje.

Aboriginiové zde žijí už přes 40 000 let. Vzhledem k nepříznivým přírodním podmínkám se jejich společnost vyvíjela značně odlišně od zbytku světa. Nikdy nezačali budovat žádná města ani žádná jiná trvalá osídlení. Oproti tomu žili v mnohem větším kontaktu s přírodou, podobně jako Indiáni v Severní Americe. Stejně jako Indiáni, žili Aboriginové v jednotlivých skupinách či kmenech, které měly vlastní jazyk. Navzájem si téměř nerozuměli. Kvůli obrovské rozloze země neexistovaly žádné boje o území. Zajímavostí je, že žádný z kmenů si nevytvořil psané písmo. Všechny legendy, tradice a příběhy se předávaly z generace na generaci vyprávěním, zpěvem, písní a tajemnou řečí symbolických kreseb. Na nejstarších kresbách v jeskyních na severu Austrálie můžeme nalézt vyobrazení rozličných zvířat, jako klokanů, ptáků emu, krokodýlů apod. Předpokládá se, že tyto malby měly náboženský význam a sloužily k uctívání matky přírody a jejích darů, potřebných k obživě. Dalšími významnými formami umění byly pro Aboriginy tanec a hudba, které doprovázely všechny významné ceremonie. Zpívaly obvykle ženy, muži je doprovázeli hrou na didgeridoo. Tento domorodý hudební nástroj, vyrobený z eukalyptového dřeva za přispění termitů, vydává nezaměnitelný zvuk, který dokonale koresponduje s drsnou přírodou a nelehkým životem původních Aboriginů.

Kultura původních australských obyvatel má dodnes co nabídnout a případní zájemci o její hlubší poznání se mohou přihlásit ke studiu prakticky na každé australské univerzitě. Ostatním se nabízí množství kvalitních publikací, na Internetu existují tematické stránky.

Jan Schlindenbuch

KOKTEJL TIP

Didgeridoo je unikátní hudební nástroj australských domorodců s dunivým, vibrujícím zvukem. Je to pravděpodobně nejstarší hudební nástroj na světě. Je dechový, vyráběný z větví a kořenů kmenů polomrtvých stromů vyžraných termity. Obvykle má délku přes 1,3 metru a najdete pro něj přes 45 různých pojmenování podle kmene, u kterého se nacházíte. U některých kmenů je hra na didgeridoo vyhrazena jen mužům. Všichni domorodci věří, že kdyby naše planeta vydávala zvuk, byl by to zvuk didgeridoo.

Kresby, didgeridoo, bumerangy a jiné tradiční umělecké předměty Aboriginů najdete v každém obchodu se suvenýry. Některé mají s původními společné už jedině jméno, ale při důkladnějším hledání se dá objevit obchůdek či galerie s opravdu kvalitním zbožím.

Literatura: