hyblisovo

Rano se nalodujeme s hodinovym zpozdenim do autobusu s luzkovou upravou a mirime do Hue. Po ctyrech hodinach drkotani jsme opet vylodeni v hotelu, ktery nam je vrele doporucovan. Cesky by se reklo, ze vnucovan. S diky odmitame, coz se asi nema, recepcni nam to dava hlasite najevo placanim do stolu. Inu jiny kraj jiny mrav. Utociste nalezame v holetu o ulici dal za nejakych 7 USD na noc. Inu cena polovicni a kvalita stejna. Zbytek prvniho dne venujeme potulovani mestem a navstenou mistniho supermarketu. Prvniho po dlouhe dobe :o) V podstate tuzex se sampony, susenkami a par lahvemi dovozoveho alkoholu. I kdyz k mani je i mistni ryzova palenka 2,7litru za cca 40,- Kc. No nekupte to. Testujeme placatici a je to skutecne jen jakysi ryzovy patok. Jestli se po nem clovek opije nebo oslepne nezkousime. Navsteva trziste vedle obchodaku je jina kava. Zbozi vseho druhu v neprebernem mnozstvi. Zkousime neco koupit (zname skutecnou cenu) a je nam hned na zacatek prirazeno cca 700%  Opet otocka na podpadku a pryc.

Druhy den, jak uz zacina byt pravidlem, v mistni historicke citadele potkavame nase francouzske spolucestovatele. Kujeme plany na druhy den. Za vytrvaleho deste v novych moto plastenkach (s integrovanym oknem pro svetlo) smejdime komplexem citadely (UNESCO) Zbytek dne bloudime mestem a nad miskou ryze rozmytame zda odbocit do Laosu ci ne.

Treti den pujcujeme s polu s frantiky mopedy. Dovidame se zemistni cena za moped je 60 tis. D za den. Coz je vice nez prekvapujici. Dosud se nam nepodarilo usmlouvat pod 5 USD. Jindy za 8 USD. Flusnuti do nadrze na benzince za 30 tis. a jedeme na mistni hrobky a hroby (opet UNESCO) vstup je opet dvojity. Pro mistni a pro cizince (55 tis. D) Zastavujeme na dvou a tak nejak "same same" mistni celovietnamska hlaska. Jako ze vsichni jsou stejni svindliri. Jedeme kolem vyrobny kadidel. Zajimava podivana. Kupujeme jak jinak nez kadidla.  Dojemne louceni nad nudlemi v restaurantu s frantiky a nase cesty se rozbihaji.

Ctvrty den premyslime co dal a shanime nejake to materialno na cestu do Laosu. Moc to nejde, nic tu totiz nemaji.  

Paty den zkousime sehnat antimalarika. Pry je nekdo v horach a v Laosu bere, jini dobrodruzi ne. Obchazime nekolik mistnich lekaren. Nic nemaji. Zkousime koupit nejaky anti-prujmove granule a opet boj o cenu. (Mega krabice 60-ti ks Imodia za 50 Kc) Repelent proti komarum az z Japonska vybojujeme o 300% levneji nez byla startovni cena. Takze za dvacku. Svete div se, vietnamsky prumysl umi jen spatne usite trenyrky a ryzovou vodku. Na nic jineho jsme jeste nenarazili.

Pokus o ziskani informaci o malarii a pripadna antimalarika zakoncujeme v mistni nemocnici (mesto ma 300 tis. obyvatel) Opet husty zazitek a dokonce jsme mluvili s dvema doktory. Jeden skoro anglictinou, druhy rukama nohama. Ale snazili se nam prochu i poradit a vysvetlit ze zadne prasky (krom starodavneho driaku s brutalnimi vedlejsimi ucinky-halucinace, cernobile videni,...) nemaji, tedy namarie neni. Takze asi OK. Nicmene jsme prosli mistni nemocnici krizem krazem. Vskude spousta nudiciho se personalu a pacientu. Do mistni nemocnicni vyvarovny by mne nedostalo ani tisic vietnamcu. Zda-li se vam 60,- Kc za pobyt v nemocnici mnoho, zajed te si do Vietnamu. Rovnez bych uprednostnoval ceske sestricky.  Moc moc prosim. Ze je to jedno? Inu vietnamska lekarnice leci malarii "no name" lahvickou ceho si, pak samponem proti vsim a korunuje to nejakou matickou. To si ale lekarnici musite v lekarne najit (na kartonu pod pultem) vzbudit a vrazit ji pod nos papirek s nazvem (obchodnim i nazvem ucinne latky)  

Cesta do Laosu resp. do Vientiane zabere dva dny a cena je tak nejak kolem 40 USD. Moc se nam to nelibi. Predrazene to bylo ve vsech spolecnostech. Jeste k tomu jezdi autobus obden. Lokalni a turisticky. Rozdil v cene par korun a klimatizaci. Rozhodnuti padlo a bukujeme autobus do Hanoi. Za nejakych 11 USD - 14 hodin ve spicim busu. V tu chvili jeste netusime jak dobre jsme udelali. Az v Hanoi nam rekli, ze prechod na severu, kde jsme chteli prekrocit z Laosu zpet do Vietnamu, je vysoko v horach a je treba najmout soukrome vozidlo. Tedy drahe a cesty mizerne. Coz by znamenalo dvojnasobnopu porci drkotani se po Laosu. Silnice tam pry jsou ve stadiu pred civilizaci. I kdyz tady nepomohl ani asfalt ani kolonizace.

Balime nase zivobyti, platime hotel a trada na bus. Cestou premyslim zda se da zemrit na utreseni. Kazdou hodinu zazivame volny pad. Kazdou druhou pak vystreleni ke stropu. Do toho neustale treseni. A to skutecne huste. Sedet se jeste da, ale lezet ne! Zastavka v puldruhe rano na benzince a odpocivadle pro autobusy je jak z vietnamske ho horohu. Strudl malatnych lidi smerujicich na WC do sklepeni plneho vody a spinaveho nadobi . Druhy strudl stoupajici po schodisti ven. Do toho nejaka ta kryska ci dve, v kuchyni to syci a statecni se cpou dobrotami. Inu Vietnam.