hyblisovo

Rano se nalodujeme na autobus a valime smerem Vientiane. Jede par turistu a par mistnich. Klid cestujicich strezi na zadnim sedadle chapek s AK (samopalem) Pred par lety tu pry prepadli autobus a ctyri turisty zastrelili. Kdyz borce vcas vzbudime, treba nas i zachrani. Deset hodin v autobusu je skutecne utrpeni, ale drzime, jsme stale na expedici. Prijizdime navecer a najit volny hostel, hotel nebo dokonce guesthouse je skutecne nemyslitelne. Vsude je nacpano. Vcera skoncil nejvetsi festival roku a mesto praska ve svech. Nakonec nalezame pristresi v usmudlanem hotelu.

Druhy den volime jizdni kola jako nejvhodnejsi transport a jedeme na thajskou ambasadu vystat frontu na viza. Opet thajci nezklamali a na stohlavou frontu nasadili jednoho (slovy) jednoho anglicky nemluviciho pracovnika. Troska duvtipu ci zamysleni se nad kazdodennim dilem by neusdkodilo. Co chceme, jsme na ryzove kontinentu. Po hodine podavame prihlasku a pak si jdeme vystat dalsi hodinovou frontu na zaplaceni poplatku za konzulatni drinu. Na protest neobedvame ryzi.

Placame se po meste a hledame nove ubytovani. To se nakonec podarilo a stehujeme se do lepsiho. Ocekavali jsme o neco mensi zapadakov nez byl Phonsavan. Jak jsme byli prekvapeni, ze tu nemaji bambusove namesti ani radnici. Vsude jsou jen hotely, restaurace a kavarny. Za ceny by se nemuseli stydet ani v Evrope.

V podstate se jen poflakujeme po meste a okoli. Uzivame kavicky a dorticky. Posledni den jdeme vyzvednout viza a odjizdime smer Thajsko. Dle jizdniho radu mme byt za hodinku v Thajsku. Teoreticky ano. Prakticky jedeme asi 45 minut plus dve hodiny na prechodu. Opet nekolik stohlavych front na razitko do pasu. Kopat thajce do zadnic a neprestavat! Po trech hodinach jsme v nejakem mestecku na thajske strane. Skaceme do udajne posledniho autobusu do Bangkoku. Nebyli jsme si jisti kam vlastne chceme, takkze rozhodnuti padlo behem minuty. Konec expedice, zacina dovolena. Za 375 Batu na hlavu jedeme celou noc cca 600-700 km smer Bangkok.