hyblisovo

Rano v pul osme ma ze Sapa vyjizdet nas transport do mesta Dien Bien Phu. Ma zpozdeni temer dve hodiny. Pry kvuli snehu, ale ridic to pry spravil, bude tu hned. Neresime, vietnam je divna zeme a vymluvy vietnamcu jeste divnejsi. (techn. pozn. ve Vietnamu moc nesnezi) Nakonec ridic s usmevem prirazi a ceka nas devet hodin cesty na 300 kilometrech silnice. Jedeme jen ve trech, my a jeden ir na cestach. Dodavka jede do mesta vyzvednout nejake turisty, tedy mame pry kliku ze jedeme sami. Ridic jede svizne. Po hodine a pul dojizdime lokalni autobus co vyjel o dve hodiny drive nez my. Zhruba na stem kilometru projizdime zvysenou rychlosti nejakou vesnici. Deti si hraji na mostku u potoka. Prebihaji silnici a to nejmensi ditko nam skace rovnou pod kola. Brzdy, narek, stourani ditka z pod auta. Sbiha se dav. Zaujimame obranne pozice uvnitr vozidla. Nevime zda nas budou lincovat, nebo jen rodice samotneho. Nakonec se z toho vyklubala ne zcela stoprocentni vina ridice. Ten plati jako odskodne rodine za odrene a zaprasene dite v prepoctu 50 ,- Kc. Po peti minutach frcime dal. Silnice je misty bez asfaltu, plujeme bahnem. Obzvlast chutny byl sjezd na ojetych pneu bahnitym kopcem. Stridame levou a pravou skarpu. Po osmi hodinach jsme na miste. Cekame dohazovace dopravy a hotelu. Sice prisli, ale umi jen "helouuu" a "moto" Znameni ze je to pekna dira. 

Hledame hotel, docela drina. Napisy v anglictine nejsou temer nikde. Nakonec spime v hotelu u nadrazi. Nikdo neumi anglicky, ani cislovky ne. Rukama nohama se dovidame, ze do Laosu jede autobus v pet rano. Musime verit. Mame hlad a nikde nic k jidlu. Hledani restaurace dopadlo po hodine tak, ze jsme zavkleceni do kuchyne a stourame se v hrncich a kosicich. Ukazujeme na to co vypada nejmene nebezpecne. Tak hodujeme ryzi a nejake maso. Asi veprove napul smazene, napul suseme. To je ovsem studene, pivo zase teple. Ir zkousi i kure. Usekli hlavu a paratky a sup je na stole. Zlutoucka kuzicka dvakrat nelaka. Navic to je nejaka mistni specialita. Vse se serviruje o pokojove teplote.

Druhy den v pet rano se potkavame na autobusovem nadrazi. Snazime se domamit informaci o busu smer Laos, nejlepe pres hranice. K nasemu prekvapeni, slecna na pokladne umi anglicky. Pry zadny autobus nejede a mame si vzit na hranice taxi ci moped. Jsme trosku rozladeni. Cena taxi neni nizka a na hranice je to cca 40 km. Jak to tam vypada netusime. Nastesti jsou ridici a personal autobusu v celku inteligentni a tak s porvavanim "Lao Lao" nasedame do autobusu miriciho snad nasim smerem. Listek za prijemnych 92 tis. Dongu by nas pres hranice mel dostat. Odjezd je v 05:30, ale s nakladanim mistnich a nakladu vyjizdime o hodinu dele. Pridavaji se i dva svicari. Ti samorzejme ze svicarskeho pruvodce vedeli kdy a kam co jede. Lonely Planet je opravdu vhodny tak na toaletu. (a rozhodene ne ke cteni) Za hodinku jsem na hranicich. Pul hodinu na vietnamske strane. Mistni vkladaji u jednoho okenka 2,- Kc do pasu. U druheho pak 50 ,- . My ne. Presun na laoskou stranu. Tam travime hodinu a pul. Jsou to neskutecni sikulove. Kdyz uz to vypada ze pojedeme, jsme negramotou vyhulakani z autobusu a zacina prohlidka zavazadel a autobusu samotneho. Za dve hodiny nikdo krome nas neprojel. Nudise asi. Prechod je jako international otevren teprve rok. Na laoske strane chybi asfalt. Autobus se memi v 4 WD bus. Prodime potoku a reky. Po trech hodinach brouzdani bahnem nad srazy a mezi kopci jsme u cile. Resp. v nejake vesnici na rece. Prevoz na hruhou starnu reku za 10 tis. Dongu. Nic jineho nemame (svicari ano) dedek chce mistni menu. Nakonec jsme jej presvedcili.   

Na druhe strane reky potkavme dva cechacky, kteri se rozhodli prej\krosit hranice uzotim alternativni doprvy. Nakonec stravili na ceste dva dny  amistni motorkare obohatili o nekolik desitek dolaru. Rozhodujeme se zda jet dale autobuse nebo vzit lod do dalsiho mesta ci vesnice. (svicri vedi kdy co jede a koli to stoji, my nevime trdicne nic. Ir to ma na salamu jeste vic) Nakonec bereme lod za 14 USD na hlavu. Nastesti nas jede sedm, takze odjizdime v relativne kratke dobe a jako naklad je jen jedna motorka na celkem vratke barce. Musi se vyvazovat, tedy nesmi se vstat a po celou dobu drzet lodku na hladine. Cesta ubiha svizne, skrapi nas bahnite pereje a dest. Po trech hodinach kapitan neco zblepta ze mame vystupovat. Jsme na miste. Jen nevime na kterem. Je to fuk, dal uz se dnes nedostaneme. Je to vesnice plna turistu, pry vystavena jako ze skanzen. Nemejte strach slepicince jsou prave. Vsude spousta domaci drubeze  a zvirtek. Vybirame jeden z nejluxusnejsich guest house za 6 USD s koupelnou. K mani byl i za 2.5 USD. Uzasna budka na kuri nozce nad rekou. Jsme ale rozmazleni nehce se nam pres cely dvorek a hnuj na wc. Neni tu elektrina ani vodovod. Generatory se nahazuji jen mezi 6-10 vecer. Je tu dost draho. Lid o neco prijemnejsi nez ten vietnamsky nerad. 

Druhy den je na musce bud odjezd ci nejaky vylet po okoli. Daveme se dohromady s nemeckymi cestovateli plus spoustou dalsich a domlouva se vyprava na kopec nad vesnici. Pruvodce ve veku asi 14 let nejprve slibuje pak mlzi  nakonec z nej lezou nehorazne castky. Vsechno odpiskano a jdeme na vlastni tour do jeskyne. Pul hodinky blatem  a platime vstup 10 tis. Kip za jeskyni blnou bhna a kameni. Jeste ze mame vlastni baterky. I tak konci Honza ve vode a tak se opet prodime bahnem zpet do vesnice.  Honzika vyprat  ususit. Odpoledne prsi a Honza se vydva na ryby. Dve hodiny se placa v bahne, opet jej musime celeho vyprat. Suseni uz nema cenu.

Vecer se jde na pivko do mistni dospudky. Nakonec grilovacna v informacnim stanku na krizovatce ve vesnici. Na jedine krizovatce ve vesnici. Na zaver hra na zpusob nasi "flasky" jen se hraje s husi hlavou, ktera se prepe v misce po nudlich. Na koho ukaze zobak pije na prst Lao Lao-mistni koralka (hnusna) Pije svicarsky osudce i archytekt, australsky barman, cechaci, my  a spousta dalsich vcetne mistnich. Pro par lidi je to konecna. Jsou odvleceni do chatrci. My zustavsi jdeme zpet na Lao Beer. Zde pameti konci. Pamatuje si jen malokdo a fotak.

Druhy den se vesnici potaceji matohy s kalnou mysli. Chceme busem do Luang Prabang. Dovidame se, ze tu neni zadna silnice. Musime lodi hodinu po proudu. Vecer prselo, reka je primo brutalni. Uz neni jen spinava, je to ridke bahno. Lod je nalozena 26 pasazery s kocovinou a batozinou. Plujeme,  bojime se. Kolem plavou stromy, kusy zeme, veci. Vidme nekolik gigantickych viru. Po hodine jsme ve vesnici s mostem. Naladame se do nakladaku. Pocatecni zmatek. Chtej do jednoho narvat tricet lidi. S tezi se veslo dvacet. Mala vzpoura, kupujeme listky a vyrazime. Po ctyrech hodinach v krecich na mini sedatku jsme u Luang Prabang. Konecna je 5 km od centra. Musime vzit dasi vsivaky odvoz. Bereme hotel od dohazovce. Neverime, overujeme a proverujeme. Jsme na mistni pomery nehorazne drzi. Vietnam nas naucil.  Nakonec to je preci jen nejlevnejsi a nejnovejsi guest house v okoli. Umi anglicky a vsihni jsou neskutecne mili. Neverime vlastnim ocim ani usim. Maji tu  jidlo  a da se dokonce jist.

Mame stastne, zamastene tvaricky. Prstiky opet tloustnou. Do dietarskeho, vsivackeho vietnamu uz nas nikdo nedostane. 

Ctyri dny a ctyri noci se speme a hodujeme. Nezajimanas nic nez kuratko na spejli a Lao beer se sejkem. Nejlepe mangovym :o)

Podnikame vypravu na kolech k vodopadu. Mopedy se tu nepucuji. Pry ze turisti jsou cunatka, jezdi rychle a opili. Pche, My teda ne. Nas rozpocet nas odsoudil k zapujceni tzv. city bikes. cesky se tomu rika hromada srotu, nebo take kolo na h.vno. Na me je male, na Martinku akorat.  Jedeme spolu s nemeckymi spoluvyletniky. Trpim jako zvire na detskem kole. V prvnim kopci se spalila zadni brzda. Kdepak rafkova nebo kotoucova. Zvlastni remenova silenost co ma kolo ubrzdit. Predni brzdi symbolicky. Do kopce nasazuji zdravi, z kopce zivot. Po cca 15-ti kilometrech jsme u vesnice, kde ma byt vodopad. Platime chlapkovi bez nohy 2.000 kipu za prujezd vesnici. Prijizdime k rece. Za dalsich 20 tis. kipu nas pry dovezou k vodopadu. Co se da delat. Vystupujeme po 3 minutach jizdy v desti z lodi a ejhle, musime zaplatit vstupne k vodopadu a 15 tis. a jeste nam nuti povinnou jizdu na slonu za 15 USD. To uz vsichni posilame laosany do sloniho trusu. Vodopad je nevsedniplnu terasek a stromu. Az se to zda byt nenormalni. pri blizsim prozkoumani nalezame sposty rubek a svedeny potok pres kopec do lesa. Atrakce tor turisty. Odvazlivci plavou mezi stromy a slonim trusem. Jedeme zpet do mesta. Cestou chytame prutrz maracen. 

Posledni den balime a jedeme na aoutobus, krety nas ma dovezt do Phonsavan na laoskou atrakci No. 1