hyblisovo

Premistujeme se z Hanoi do mestecka  Lao Cio vzdaleneho cca. 40 km od cinskych hranic a 35 km od Sapa. Vlak mel tri hodiny zpozdeni, ale nijak zvlast nam to nevadilo. Stali jsme v noci uprostred poli a tak jsme se alespon  vyspali. Po rozbresku sledujeme praci na polich kolem trati. Vsude ryzova pole a vodni buvoli pri praci ci pastve. Byli jsme varovani, ze na nadrazi to bude husty a taky ze bylo. Jen jsme vystoupili z nekonecne dlouheho vlaku, uz po nas sli dohazovaci autobusu, dodavek a mopedu. Samotny vychod z nadrazi, kde se museli odevzdat listky z vlaku (kdo vi proc), byl beznadejne ucpan lidmi a stojicimi mopedy s ridici.  Kupujeme listky u nejake spolecnosti, ktera mela stolecek primo na peronu. 30 tis. za osobu je normali cena a dokonce dostavame i listek. Jen ven z nadrazi se musime doslova a do pismeme proboxovat. V totalni tlacenici nam vlastnimi teli tarasi cestu posuci nabizejici odvoz. Nic platno ze mame listek, mame jet pry s nimi. Vyuzivam nadvahu 20-ti kg batohu, nezastavuji a protlacujeme se davem. Nasedame do dodavky (vietnamsky autobus) s nami dalsi dve mistni holciny jedouci asi na vylet. Pul hodiny krouzime mestem a hledame dalsi pasazery. Nakonec cekame na silnici, asi az pujde nekdo okolo. Pak jsme pro nevytizenost prelozeni do jine mensi dodavky, kde jsou vsechna obsaditelna mista nalozena krabicemi s pomeranci. Nekousime protestovat, nebylo by to nic platne. Vtesnavame se mezi pomerance. Holciny domlouvaji cenu cestou. Tzn. pulhodina revu a vietnamskeho horekovani. Nakonec platili vic jak my. Mysleli jsme, ze jsou vietnamci hajzlici jen na nas, ale jdou i po svych. Jak sympaticky narod.

Po hodine jizdy a vykladani pomerancu, jsme v horskem mestecku Sapa. Nechame se zavest kamsi. Nakonec se z toho vyklubal hotelovy transport a tak zustavame v hotelu za nejakych 5 USD stadartni pokoj s nadstandartnim vyhledem na hory. Jen je porad mlha, nebo kolem pluji mraky.

Pruzkum nesta zabral asi hodinu. Mestecko je skutecne male a krom jedne hlavni ulice plne ochodu s totoznymi suvenyry a restauracemi tu neni nic. Specialitou mesta jsou holciny a babizny z kmenovych vesic. Ty nabizeji vselijake suvenyry jako naramky, nausnice, deky atd. Kazda ma kroj dle prislusnosti ke kmenu a na zadech prutenou nusi se zbozim. Taktika prodeje je jednuducha. Skupinky se potuluji mestem a kazdeho se ptaji odkud je a jak se jmenuje atd. Klicova informace je kdy turista prijel. Pokud se provali ze prvni ci druhy den, ma vyletnik problem. Resp. holky vedi, ze jste jeste nic moc nenakoupil a tak jdou s vami kam se hnete, dokud si od nich neco nekoupite. A jsou skutecne vytrvali. Nakoupili jsme neco hned u prvnich, ale i tak jsme nebyli cely den nez doprovdodu. Snad krome WC.

Druhy den mame v planu pujcit moped a prozkoumat okoli. Hotelove stroje vypadaji pekne, ale neprosli motorovym testem a totalne propadli u zkousky brzd. Vietnamsky "ta brzda brzdi": znamena, ze musite brzdovou paku hydraulicke kotoucove brzdy mopedu stisknou prsty silne jako ve sveraku az zacnou o kotouc trit desticky na kterych byly zbytky brzdoveho oblozeni naposledy tak predloni. Hruza a des! 

Pri testu jednoho z nabizenych mopedu cekam v kopci na krizovatce u hotelu az projedou mistni paka, ze se pak otocim a pojedu zpet. Krizovatka vtaru T. Hlavni silnice vede do relativne prudkeho kopce a do zatacky. K te je napojena komunikace vedlejsi vedouci kamsi do strasliveho krpalu mizici v mracnech. Po hlavni na mopedu ridic jedouci do kopce s umyslem projet krizovatku nerusene rovne po hlavni. Na vedlejsi krpalem dolu na nakladnim mopedu svisti dva borci s velikou plechovou krabici. Dedek rve moped co muze, aby kopec vyjel. Dva hejsci rezou zatacku dolu z kopce naproti dedkovi. Bum bac, deda trefil hesjky primo na komoru. Po utiochnuti hlomozu se po krizovatce vali lidska tela a mopedy. Plechova krabice nakladaku je nadranc. Cekam co se bude dit. Tela sebou na zemi skubaji, ale nevstavaji. Davam jim jeste chvilku. Chcipu svuj stroj. Soferi vstavaji a motaji se po krizovatce. Ohledavaji sebe a mopedy. Radeji mizim. Po mesici souziti s vietnamci si nejsem jist, zda za nehodu nemohu ja, ci zda se nebudu muset podilet na uhrazeni skod.

Az dole v centru mestecka po dohadovani a zkouseni, vybirame moped co alespon brzdi. Jedeme na kopec nad mestem. Nahoru 15 km rozmlacenou a zozestavenou silnici. Motame se mezi nakladaky a koniky s kameny na zadech. Projizdime destovym mrakem. Mlha ze by se i rakosnicek ztratil. Dobijime nejvyssi sedlo vietnamu 1900 m n. m. Nasleduje sjezd po asfaltce 25 km do udoli k nejake vesnici. Nic extra a jedina cesta zpet do mesta je ta odkud jsme prijeli. Moped place a narika. Do zatacek musime troubit, je to otazka preziti.

Odpoledne jedeme do jineho udoli, kde maji pribytky horske kmeny. Platime u zavory 30 tis. vstupne, jako ze na podporu vesnicim. Po par km odbocka do ryzovych poli a policek. Moped nechavame u silnice a jdeme pesky. Nechce se nam riskovat kozi stezku do udoli. Preci jen jsme uz v nemocnici byli na exkurzi. Doprovod nam delaji mistni holky a babizny z vesnice. Po 2 kilometrech jsme ve vesnici mezi ryzi a vesnickou zveri (prasata, kravy, buvoli, okne, psi, kachny slepice, kocky-vsechno co se vejde na talir) Prohlizime si jejich novou skolu. V jinak pekne dobove vesnici jak rana na oko. HOlky zahajuji utok na domaci pude. Kupujeme naramky, tasticky, nesmysly. Musime koupit od kazde. Pry aby mohli uz konecne domu. To ovsem nejde. Nejsme cerveny kriz a 20 kilo uz jeden batoh ma. Padame z vesnice a odrazime usmevem posledni utoky prodavajicich babizen. Zkousime najit jeste druhou vesnici, ale je daleko. Navic se stmiva a prsi. Brodime odvazne nekolik probu chuchou nohou a svistime mezi buvolimi lejny zpet do mesta.

Treti den prsi vydatne po cele den. Potulujeme se po kavarnach a zkousime mistni dorty a dortiky. Nebyt francouzu, dodnes tu jedi jen ryzi a nudle. Testujeme vsechny cestovky ve meste. Chceme do Laosu pres hory. Netvari se vsichni mile, ale melo by to jit. Nakonec mame slibeny Ford Tranzit za 15 USD/osoba do mesta u hranic. Je to o neco drazsi (presne dvakrat) nez lokalni autobus, ale jak se pozdeji ukazalo vyplatilo se.