hyblisovo

Po strastiplne 14-ti hodinove ceste autobusem z Hue prijizdime do hlavniho mesta Hanoi. Autobus zastavuje v jakesi mycce aut a je ihned skrapen vodou a mistni smudlici smudlaji autobus od prachu a blata. Kolem se tradicne roji taxikari, mopedari a kdejaci dohazovaci hotelu. Jen misto pristani je netradicne mimo centrum. Spolu s dvema cestovateli z polska se orientujeme a nechame se taxikem odvezt do stare ctvrti. Samozrejme zadarmo, dohazovac z  hotelu jej zaplatil, protoze jsme vzali jim nabizeny hotel. Proc ne. Sice trosku osmudlanesji nez byva zvykem, ale co. Snidane a hura do mesta. Toulame se uliceni stare ctvrti. Kazda je specificka podle kramku a dilen. Ta kde mame hotel je asi "reznicka" prodavaji se zde ryby a maso. A to i na schodech hotelu. Obcas se nejde dostat ven ani dovnitr. Jinde jsou kovari tedy asi "kovarska", "galanterni", "klempirska", "truhlarska", "obuvnicka", "brylova/opticka" atd.    Nedari se nam najit zadny vhodny restaurant, bereme tedy prvni na rane. Obednavame nudlem s masem a krevetami. Jidlo na stole, ale neco se nam porad nezda. Proni nevypadaji jako proni a maso nikde, jen nejaky salam ci co. Volame tedy anglicky naprosto nekomunikujici servirku a ptame se co to jako je? Krevetky jsou jako vanocni cukrovi s otrepem z formicky a to maso porad nikde. Slecna se mile smeje, snazi se, nechapeme. Nakonec prinese z novu jidelni listek, kde je v logu restaurace napsano ze je to vegetarianska restaurace. Stale to nejak nemuzeme pobrat. V listku je nabidka masa vseho druhu. A na taliri pak neco co nema ani jmeno.

Zjistujem jak se to ma s dopravou do Halong Bay, Sapa a pripadne do Laosu. Premyslime o vyletu na dva dny do Halong bay. Zjistujeme cenu. Ta se pohybuje od 35 do 100 USD, dle tridy luxusu.

Druhy den navstevujeme mistni pametihodnosti. Chram literatarury, mauzoleum se stryckem Ho (poledni tri hodinova pauza-takze dovnitr nejdeme, popravde se nam nechce cekat na konec nudlove pauzy) nakonec valecne muzeum. To je o neco lepsi nez v Saigonu, ale rovnez 95 % expozice tvori zabavena nepratelska technika. Nebojte, ta vietnamska je tam take. Krom sovetskeho MIGu a tanku jsou zde kultovni predmety. Jako pneumalita ucastnici se boju, polni lopatka, sandale ze sestreleneho francouzskeho letadla. Vyrocni kulomet sestrelivsi 3000. letadlo, bambusova tyc zabivsi 5 nepratelskych vojaku, mec kterym byl probodnut nepratelsky vojak. Dale pak cutora nejakeho vyznamneho valecneho hrdiny. Jizdni kolo prepravuji najednou az 370 kg materialu a podobne muzejni kousky. Nicmene pry sestrelili za celou dobu  valceni pres 33 tis. letadel. Coz je docela dost.

Navecer resime finalisty nasi tour do Halong Bay. Naposledy nas nalevaji rozumy v hotelu. Jen jejich propagacni letak nekoresponduje s infomacemi podavanych ustne. Nechavame si tedy jeste cas na rozmyslenou. Z recepce mirime ke dverim. V tom se od PC odvali asi "managing director" se slovy " if juu dont buuk tuur in hotel, juu cek aut" na potreti z nej dolujeme, co ze jako mysli. Tedy ze kdyz si nezabukujeme vylet pres jejich hotel, musime se odhlasit. Otocka ve dverich smer pokoj, 15 minut baleni, vtisknuti klice jednomu poskoku, hod dolarem po druhem a bez zastaveni obchazime ven. Jeden za nami jeste vybiha na ulici, ale do deste se mu za nami asi nechce. Za deset minut mame novy hotel za stejny peniz, jen uroven je nekolikanasobne lepsi. Pozdeji se dovidame ze je to v nekterych hotelech bezna praxe. Nuti se tak k nakupu vyletu pres jejich hotel. Pry to treba ani nemysli vazne, ale nechapeme kdo by si to nechal libit. Uz jen to ze v pokoji byla skrin ktera nesla odemknout proroze nemeli klice. Ono velikost pokoje nebyla zas tak ohromujici, aby jsme se tam se vsemi vecmi vesli. Vzbudit recepcniho, aby nam laskave dal klice, byla taky drina. Zapnout elektrinu bylo neco nadstandartniho. Druhy den jsme se dozvedeli, ze ani nevymenuji rucniky, kose, ani se nevytira. Pry aby se zamezilo kradezim. To jedine jim verime. Az na to ze uklid a podobny servis je naprosto vsude, i v tom nejubozejsim guest house. Mekli nas uz varovat ty nalepene noviny v okne namisto zaclon:o) Timto jsme se dostali do vyssiho levelu. Neverime uz naprosto nikomu!

Na nadrazi kupujeme jizdenky na nocni vlak do Sapa. (soft sleeper po 4 za 300 tis. D) Dost se snimi kseftuje. V den odjezdu se daji koupit uz jen pres prekupniky. Cestovky si taky prirazeji od 25-50%

Vecer bukujeme jednodeni vylet na Halong bay. Nemame chut zkouset okusit dalsi vietnamskou vucuranost nekde pres noc na lodi. Spatne se odtamtud utika. Nakonec srazime cenu z kosmickych 30 USD na osobu na polovinu. Chlapek jeste zkousi neco s pripsanim 10% jakoze DPH. To uz se nahlas chechtame a sahame po bambusove holi. Zkousi to vselijak a neprestanou nas zrejme nikdy prekvapovat.

Treti den nas skutecne vyzvedne dodavka a mirime k mori. Ctyri hodiny cesty si kratime tradicne v mega prodejne suvenyru, kde je vse asi petkrat drazsi nez ve meste. To ze je to atrakce cislo jedna uz dosvedcuje jen samotna kolona mikrobusu na silnici. Nicmene dorazime na misto, radime se do strudlu na molu a nalodujeme se. Pruvodce ktery ma hovorit anglicky, hovori vietnamsky se stopovym mnozstvim anglictiny. Barku mame ve tride "Standart"  Dle stavu jsou nize uz jen popelarske lode. Ale jeste se to da. Plujeme.

Mirime mezi ostruvky  a s nami spousta daslich lodi. Obed na lodi ve znameni no name pochutin. Odhadem chobotnice, tofu, vajicka a ryze samosebou. Stavime na plovoucich plosinach dokonale hyzdici okolni prostredi. Co UNECO vlastne ve Vietnamu dela nam je porad zahadou. Nudici se personal kouka jak koukame na ryby v sitich a jak si nechceme pujcit kajak ani svezt na lodce. Kosmicke ceny mistnich oskubanku nas nelakaji. Oproti australii je zde nekolikanasobne draze.   Nasleduje otocka kolem ostruvku a jede se do mrtve krapnikove jeskyne. Celkem velika a barevne nasvicena. Vsude je sousta hulakajicich turistu. Po ctyrech hodinach plavby se opet tesname do minibusu. Pul hodiiny cekame az se ridc vytelefonuje a dopstatecne vyhulaka. Pak je cas pasazeru prelozena do jineho busu a konecne jedeme.

Ctvrty den jak je jiz tradicne zvykem potkavame nase francouzske spolucetovatele vracejici se ze Sapa. Spolecne se cely potloukame mestem a handrkujeme se s mistnimi prodejci a kulinari o ceny. Okusime tocene pivo v hardcore restaurantu pro mistni za cca 6 ,- Kc sklenice. Neco mezi vodou z nadobi a limonadou.

Na vecer vyzvedavame halohy z hotelu a jdeme na nadrazi. Cesta je to trnita. Honzuv batoh ma uz rovnych 20 kg a to v nem vlastne nic neni. Ubydlujeme se v mikro kupe s dvema mistnimi. Nemluvi s nami ani mezi sebou. Zvlastni narod. Vlak se rozjizdi, nabira rychlost. Davame uspavaci lahvinku mistniho exportniho vina za 40 Kc,- Spat se neda. Vagon sebou hazi ze strany ka stranu. Drzim se madla a doufam, ze si vlastnim loktem nevyrazim zuby.