Jdi na obsah Jdi na menu

ASIA 2008 den 1.-5. Saigon

9. 10. 2008

Let Sydney-Darwin-Ho Chi Minh City probehl az na drobnosti hladce. Nejprve nas bez zpatecni letenky nechteli v Sydney odbavit, ale Martinka se predvedla jako neohrozeny cestovatel a po srseni ohne a siry na hlavy pracovniku letecke spolecnosti nas vypravili. Australske vymysly se nakonec ukazaly stejne jako plane nesmysly.

Do Saigonu priletame prazdnym letadlem, ceka na nas taxi. Pulhodinova cesta do hotelu je dopravni masakr a to jedeme autem. Hotel rovnez bukovany v predstihu za 16 USD je trosku omsely a moc toho uvnitr nefunguje. Ale i tak je to v norme. 

Druhy den po probdele noci, kdy jsme jednim uchem poslouchali primy prenos dopravni spicky z ulice a druhym hrceni prastare klimatizace, vyrazime do mesta. Z pohledu chodce je doslova silenstvi prechazet silnici. Saigon je mesto mopedu a pravidla neexistuji a pokud ano, tak skoda papiru na ktery je napsali. Courame se po obchodech, potrebujeme nakoupit par veci. Zjisteni ze ve Vietnamu se vyrabi obuv do vel. 43 je trosku k vzteku. Tak ma Honza od te doby velikost c. 43. O tri cila mensi nez na jinych kontinentech.

Mesto je dost omsele a to podstatne se odehrava na ulici. Dotiraji riksove, motorkari a prodejci vsehokoliv. Zebrajici ditka nejsou vzacnosti.

Najit treba takovou lekarnu je zazitek. Hledali jsme ji dva dny, pak nam v hotelu rekli, ze ji mame pred nosem. Inu sehnali jsem nakonec co jsme potrebovali, ale najit lekarnika [ten co ma bily neusmudlany plast] hovoriciho alespon stopove anglicky bylo terno. 

Kazdy se z nas snazil servat co nejvic dolaru, ne-li rovnou kuzi. Smlouvat a smlouvat a nepohnout se z mista dokud neni pevne snanovena cena. Parkrat jsme pozapomneli a platili tak trojnasobne ceny. Vrchol nastal v nejake pagode, kde jsme se sli podivat do vnitr a nacpali nam do rukou nejake obetni svicky a balicky. Zapalili nam kadidla a ty jsme pichli do kvetniku. Nikdo nemluvil, jen posunky jako opicky. Kdyz jsme odchazeli vsichni najednou umeli cistovky a za nasi minutovou navstevu chramu pozadovali 200 tis. Dongu, tedy asi 200 Kc. Z jinych chramu vime ze se dava pripevek cca. 10 Kc na osobu, nejinak jsme chteli ucinit i zde. Pokladnicka nikde a pracovnici chteli desetkrat tolik. Tedy jsme se chvili dohadovali. Oni vietnamsky my anglicky a uz to vypadalo na slusnou rvacku. Tedy jsme placli na stanek dvacku a zmizeli v davu motorek. Preci jen ranni kousnuti usmudlanym psem nam stesti neprineslo. Nastesti se zakousl jen do kratasu Honzika :o] 

Navstevujeme take vladni palac. Krabice o nekolika patrech ze sedesatych let. Hlavni atrakce mesta valecne muzeum nas dost zklamalo. Par kusu techniky a fotografii. Vsemi vyzdvihovane misto obsahuje tolik podivane asi jako jedna knizka o vietnamske valce. Na druhou stranu zde jsou americani pomalu oslavovani, tedy jedine co zde je jsou americke fotky a technika. Krom vietnamskeho vezeni pro politicke vezne. Jaci to jsou sympataci, ze? Na proti tomu tunely za mestem jasne hlasaji american nepritel-tlusta prdel, vietkong to je vlastenec. Nevime o jejich valce zhola nic, ale alespon oni by v tom mohli mit tak nejak jasneji.

ObrazekV Saigonu vykonavame take pul deni vylet k tunelum pouzivanych za valky vietnamci. Na konec pobytu pak celodenni vylet na reku Mekkong. Pouceni z thajskych vyletu jsme ocekavali sprave masovou turistiku. Jenze tady to jeste neni divadlo pro turisty, ale tvrda realita. Vozik tazeny ponikem je bezny dopravni prostedek a vesnicka okolo neni skanzen, ale normalni vesnice. Romantiku ovsem postrada.  Na zaver jsme navstivili vodni loutkove divadlo. Sice pro male deti, ale byla to jedina kultura tam.

Planovali jsme delsi pobyt, ale po peti bourlivych nocich jsme zatroubili k odjezdu na plaz `Muj Ne` cca 200 km severne. Bus za 6 USD jizdenka nas odvazi pryc ze Saigonskeho Saigonu. Bohuzel musime rict, ze nas mesto ani lidi tam, moc neuchvatili. K videni tam toho moc neni a ze by jsme se tam jeste nekdy vraceli, to asi ne. Sice se megalomansky stavi mrakodrapy a silice, ale tezko rict kam to speje, zejmena po jizde po desetiprodove dalnici, kdy jsme jeli busem max. 40 km\hod, protoze vsude byly najezdy na mosty podobne retarderum a vice se jet nedalo. O doprave napiseme jeste vice.

Zdar vsem ctenarum :o]

 

 

Náhledy fotografií ze složky Saigon

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář