hyblisovo

Celou noc se natrasame v autobusu s luzkovou upravou konstruovany na vietnamske miry, tedy do 160 cm vysky. Celou noc prsi. Ctyri zastavky na WC. V busu sice toaleta je, ale zamcena s napisem odduvodnujicim vyskyt zapachu za jizdy. Busem jezdi totiz i mistni. Po jedenacti hodinach zastavujeme v Hoi An pred nejakym hotelem. Pry ze nam jej mohou jen doporucit. Na cez vyhazeli vsechna zavazadla na recepci, tedy vsichni museli vystoupit. Nacez bus odjel. I kdyz cena nebyla tak zla, koupelny v hotelu na nas vkus troskum moc "voneli". Bereme hotel o ulici dal na doporuceni oziku, ktere jsme potkali v NhaTrang. Za 18 USD, ale s luxusni snidani. 

Cely den prsi a ulice jsou zatopeny cca 20 cm vody. Tedy prolezame mistni kulinarske koutky a kujeme plany na druhy den. 

Nasledujici den je pocasi milosrdnejsi a dest  nasskrapi  jiz spise symbolicky. Reka je trosku rozlita a nize polozena cast mesta je pod vodou. Navstevujeme historicke centrum, ktere je po kridly UNESCO. Za 75 tis. mame listek do peti mist z cca. dvaceti moznych. Tedy navstevujeme jedno muzeum, historicky dum a chram. Divadlo i umelecka dilna jsou pod vodou, prolezame tedy jen co muzeme. Jako kazde vietnamske mesto, i toto ma svoji specializaci a to prodej devabi a siti jakehokoliv obleceni. Projit kolem krejcovskeho kramku, aniz by jste nebyli vleceni dovnitr a nebyla vam brana mira primo na ulici, je skoro nemozne. Testujeme mistni restaurace. Nasledky jsou vcelku rychle. Prvni den jsme zkusili jednu malinkou a jen lehce usmudlanou. Po obednani jidlam, vybehl kuchar na ulici, skocil na moped a znizel smer trziste. Za cca 5 minut byl zpet se zahadnym balickem. To se opakovalo s kazdym nove prichozim hostem a obednavce.  Na trzinci jsme se byli podivat az den po te. Zahy z nas jsou vegetariani :o)

Treti den prestava prset a voda opadla. Pujcujeme moped. Hotel mopedy nanabizel, tedy jsem musel na chodnik pred hotel a zakricet " motobaajk"  Do deseti vterin bylo na vyber hned ze tri stroju. Uprava ceny z kosmicke na realnou a jedeme. Za hotelem poktavame take na mopedu nase stare zname francouze, ktere jsme potkali cestou do Dalatu. Stejne jako my meli akorat namireno do 35 km vzdaleneho My Son na zriceniny svateho mesta. Hodinku se propletame provozem do mistni dalnici. Opet potvrzeno, ze moped je nejrychlejsi dopravni prostredek ve Vietnamu. Jen sebou nesmite brat pud sebezachovy.

Na zriceninach chramu platime 60 tis. vstup a dodavka nas priblizuje  tri km do kopcu. Tam si davame kolecko mezi rujnami. Amici tomu pry dali za valky na frak (bombardivani) a temer nic nezbylo. 

Odpoledne mirime smer Mramorove hory. Prijizdime za soumraku a jen tak tak stihame prosmejdit pagody a jednu skutecne luxusni jeskyni. Liduprazdno, vysoko u stropu pruzor kterym se prodiraji posledni zbytky svetla. Daleko ve tme jakasi stavba pripominajsi hrobku nebo mensi domek. Prapodivne sochy u vchodu. Uprostred se vznasi obrovsky oblak dymu z kadidel. Atmosferu dotvari pistici netopyri. Mraz mi behal po zadech :o) Za tmy a v desti se vracime 20 km do mesta.

Pri tom celem dopravnim chaosu se zda, ze i pres to vsechno si mistni poradi a vse tak nejak funguje. Funguje, ale skutecne jen tak nejak. Stacil zde jediny den a videli jsme asi stokrat malem srazka. Jednou srazka cyklistu na krizovatce. Oba se rozjizdeli, koukali na sebe a vrazili do sebe. Jednou jelo auto po hlavni a tri borci na jednom mopedu si mysleli ze stihnout vjet z pole na silnici jeste pred autem a jeste se vydat smerem naproti autu. Stihli, jen tomu poslednimu prejeli mohu. Asi na trikrat. Jen tak tak ze se nevymleli. Cesta v noci? Skutecene pro otrle. Komu sviti svetlo vpredu i vzadu a nejede v protismeru, by meli dat nedajli plnou rudych hvezdicek.

Ctvrty den odjez smer Hue. Opet saskarna pri placeni hotelu a zurive porepocty z dolaru na mistni menu a opacne.