hyblisovo

Po ctyr hodinove ceste muceni klimatizaci a kochanim se nadhernym sjezdem z hor po nove silnici prijizdime do Nha Trang. Cestovka provozujici autobus nas dodavkou veze az k hotelu, ktery jsme vybrali pres Lonely Planet. Bereme pokoj za 10 USD na noc. Zadny luxus, ale jeste to jde. Po obede jdeme okouknout mesto a plaz. Hory stoupaji primo z more a kam oko dohledne same ostruvky. Po ocku pokukujeme po hotelech v centru. Neda nam  to a ptame se na cenu. Inu za stejene penize v centru a o deset let novejsi hotel. Proc ne. Nakonec se druhy den stehujeme do fungl noveho hotelu u plaze a platime 9 USD na noc. Tim se potvrdilo, ze Lonely Planet a podobne pruvodce jsou si fajn, ale i v tech nejnovejsich jsou informace dost stare. Takze se vyplati chvilku courat mestem a hledat. Inu stale se ucime:o) 

Prvni den v Nha Trang venujeme potulovani se mestem. Druhy den organizujeme moped a jedeme po vlastni ose po pamatkach. Stavujeme se v bance smenit penize. Australsky dolar zda se byt brzy jen igelitovym suvenyrem. Za posledni tyden se propadem kurzu vylet zdrazuje o nejakych 20 procent. Klokani asi malo hopsaji. Nakopejte je za nas prosim  po patricnych mist. Dekujeme.

Navstevujeme mistni pagody a sloupy a chramy. Jedeme do blizke rybarske vesnice. Opet po rozestavene, nebo spis nedostavene giganticke silnici. Trosku padaji kameny ze strane, jezdi se tedy jen uprostred a do zatacek se troubi. Zadna legrace potkat autobus. Zasadne berou zatacky v protismeru. Kdo vi proc. Vietnamci jsou asi lini i tocit volantem. Jedine co je vyburcuje k nejake ajtivite jsou penize. Cestou potkavame nekolik cestovatelu a odtud prameni nezaujate, pravdive a aktualni informace. Zkusenosti nekterych jsou az dech vyrazejici. Slusnost nechte doma a chovejte se jako prumerny vietnamec. Tedy jako liska podsita a drza. Cenu zasadne dohodnout predem a pokud to jde, platit az po ukonu a jen a pouze predem dohodnutou cenu. Casto totiz chteji nekolikanasobek ceny puvodni. Nekdy je to legrace, ale casto jsou v presile a nesmeji se.

Druhy den jedeme na "boat trip" po okolnich ostrovech. Obrazky lakaji a katalog slibuje. Pred devatou nas sberna dodavka naklada v hotelu a jedeme do pristavu na vyletnickou barku. V devet vyplouvame v osazeni 10 vietnamskych a 12 mezinarodnich turistu. Prudovci hovori vietnamsky a sen tam agnlickovietnamsky. Prvni zastavka na snorchlovani u brehu jednoto z ostrovu. Docela pekna podivana, jen do kazdych bryli tece a ploutve nejsou. Za lehatko pod stromem se plati 10 tis. D a pod bananovym pristreskem pak 120 tis. Coz o to. Jen sprcha a WC (zrejme jeste z valky) jsou bez vody. Ani tem nejotrlejsim se nechce okusit vodicku z barelu umisteneho na toaletach. Na lodi nasleduje obed. Tedy pro cca. 22 lidi je prostreno jako pro 8 osob. Nasleduje hodinka zpevu posadky a kabaretni kousky. Po te plavani u lodi v zatocine (mezi bublinkami z nabobi - alespon to prilakalo rybicky)  a vsudypritomnymi igelitovymi sacky. Blovouci bar a nabizene vino s ananasem nasazuje korunu vietmskemu  turistickemu prumyslu. Po te zastavka na "stone beach" ktera je jak jinak nez plna sutru a pro zmenu se plati pausalni poplatek hned na molu 15 tis. dongu. Na lodi ovocne obcerstneni. Kde ovsem chybeli banany, ananas, kokos a  dalsi hlavni ovoce techto koncim. Z toho co nam podstrcili se polovina nesnedla a ta druha skoncila v mori. Po hodine cekani na konec plazovani, jedeme na dalsi ostrov do aquaria. Opet vstupne 25 tis. Dongosu na hlavu. Uz toho mame tak tak a cekame na odvoz na pevninu. Ze slibovanych atrakci jsme polovinu museli  zalatit a druha polovina nebyla ani polovicni ze slibovaneho predstaveni. Opet se ucime a pokud pojedeme jeste nekdy na nejakou tour jedine s platbou po ukonceni. A nebo radeji vubec.

Treti den venujeme poflakovani se po meste a uzivani si prijemnych temer nepotivych teplot.

Stravujeme se v nasi oblibene nemluvici restaruraci, kde si obednavky musime psat sami. Za to je zda se nejoblibenejsi a asi jedina prosperujici ve Vietnamu. Ikdyz dnesni snidane tam byla v celku upovidana :o)

Smenujeme vizitky kvalitnich hotelu a restauraci s cetovateli kteri jedou proti nam. Skoro se chce rici: Hodte pruvodce do kose. Stejne se na ulici prodavaji kopie za par sestaku a info v nich je dobre tak na pamatky. Tot zatim nase zkusenost.

Vecer odjizdime nocnim spicim busem do Hoi An. Cesta ma trvat 12 hodin a pry se rozhodne spat neda. Tot zkusenosti tech kteri odtamtud prijeli.

Na rozloucenou se odhlasujeme v hotelu u mirne naliteho recepcniho. Ucet nam vystavil v mistni mene, tedy vietnamskych donzich. Nic o to, ale cena byla predem dana v dolarech a navic se nam nelibil hotelovy prepoce kurzu. Jak jinak nez vyhodny pro hotel, nikoliv pro nas. Tedy jsme vyzadovali vystaveni uctu v dolarech, jak bylo predem dohodnuto. Nasledovali telefony kamsi a argumentovani ze to nejde. Odmitali jsme platit tesetiprocentni navyseni ceny, jako provizi za prevod z dolaru. Saskarna prvni tridy. Do toho prisel pindula od autobusu a neumel anglicky, tedy se zeplat na recenpci, kde jsme ze na nas uz cekaji. Hotelovy nazranek mu rekl, ze nikdo nikam nejede. Vietnamsky samozrejme. Tedy jsme museli pockat az prijde povolanejsi clovek a vse se uvede do poradku. Skoda, byl to jinak pekny hotel.

V autobusu se do nas pustil bezruky stevard, ze jako jak si to predstavujeme, ze na nas ceka cely autobus. Nic proti vietnamcum, ale ani on si to za ramecek jiste nedal. Po dvou tydnech slusneho chovani vudci vietnamskym obcanum, s nimi jedname jako oni s nami.

Zdravime :o)